V přechodu z plánovitého hospodářství v hospodářství tržní se postupně měnilo myšlení lidí. Mnoho z nich mají jinou koncepci ve volbě zaměstnání. A tržní hospodářství také jim poskytlo možnost svobodné volby povolání i většího uplatnění ve společnosti. Dnes vás sezmámíme s některými Číňany, kteří našli ideální uplatnění právě za podmínek tržního hospodářství.

Kvůli ekonomickým strukturálním změnám ztratila paní Liu Lin?? zaměstnání v roce 1995. Bylo jí již 45 let. Neměla dobré vzdělání, ani vysokou kvalifikaci. Pracovala pak jako soukromá ošetřovatelka dětí a správkyně domácnosti. Měla nízké příjmy. Příjmy její i manžele nestačily na měsíční životní náklady celé rodiny. V roce 2000 se Šanghajské vládní orgány snažily pomáhat sociálně slabým skupinám tím, aby odborníci jim dali rady. Za jejich pomocí rozhodla paní Liu Lin provozovat podnik na lékařské přístroje. Chtěla ochutnávat pocit majitele.

Od odborníků získala informace, nezbytné podmínky pro zřízení podniku a důvěru v život. Kromě toho dostala úvěru o 300 tisíc juenů. Využila dobré příležitosti, kdy šanghajské nemocnice vyměňovaly lékařské přístroje, tak zanedlouho vydělala nemálo peněz. Kromě toho její podnik ještě poskytl pracovní příležitosti desítkám nezměstnaných.

Případ Ou Lian-chuje je trochu jiný. Byl generálním ředitelem jednoho státního podniku spotřebního průmyslu. Příjmy byly slušné. V roce 1999 rozhodl, že podá demisi a otevře malou restauraci o výměře. jen 50 čtverečných metrů. Restauarace vaří čínské speciální jídlo chuen-tchuen. Dřív v podniku mohl jezdit ve služebním autě, kdežto nyní jako majitel malé restaurace mohl jet do práce a po trzích jen na jízdních kolech.V restauraci musel utírat stoly a obsluhovat hosty sám. Tak výrazná změna ve společenském postavení je pro mnoho lidí nepřijatelná. On Lian-chuej však nechtěl jako starší generace zůstat ve státním podniku až do 60 let jen tak. Tržní hospodářství mu dál svobodu ve volbě povolání, aby prokázal svou hodnotu. Díky svému úsilí a správnému odhadování tržních poptávek se radikálně zvětšila jeho obchodní činnost. Jen za několik měsíců bylo zřízeno nekolik deseti řetězových restaurací. Dnes se do řetězce přípojilo po celé zemí více než 100 restaurací.

V roce 1993 se 22letý Ting Lej po vystudování výpočetní techniky stal úředníkem v telekomunikačním úřadu. Zde by na něho čekal dobrá kariéra bez velké námahy. On se však nesmířil s takovým osudem. V roce 1995 podal demisi. Chtěl riskovat v podnikání. Zjistil, že internet bude velkou obchodní šancí. V roce 1997 zaregistroval internetovou společnost v Kuang-čou. Kapitál dostal od zahraniční rizikové investice. V červnu roku 2000 dal akcie jeho společnosti do oběhu na newyorské burze Nasdak. Tehdy na newyorské burze byly v oběhu akcie jen málokterých čínských společností. Hodnota jeho společnosti tehdy činila podle odhadu dvě stě dvacet miliónů amerických dolarů. Díky radikálnímu zvýšení cen akcií jeho společnosti vylezl Tin-laj 15. října letošního roku na první místo největších čínských boháčů.To potrvalo jen 6 let, že se z ničeho nic stal boháčem. Je zřejmé, že by taková legenda nemohla vzniknout pod starým systémem ekkonomického řízení ani u tradičního průmyslu.