V době kdy v Číně řádil SARS, mohli diváci Čínské ústřední televize pravidelně vidět na obrazovkách moderátora Wang Dž´ho, který návštívil nemocnici v provincii Kuang-tung. Lidé jeho zprávy přímo hltali, ale také byli dojati jeho odvahou. O důvodech své 6ti denní návštěvy v provincii Kuang-tung Wang Dž´ řekl: „Lidé se o SARS velmi zajímali. Jenže sdělovací prostředky tehdy žádné bližší informace nepřinášely. A náš pořad Tváří v tvář potřeboval právě takový program. Tak jsme si jako cíl návštěvy vybrali pana Li Li-minga, šéfa Čínského centra pro prevenci a kontrolu chorob."

V té době pan Li pracoval v provincii Kuang-tung, proto korespondent Wang Dž´ spolu s ostatními čtyřmi kolegy museli do provincie odletět. Během návštěvy pana Li zjistili, že místní noviny každý den zveřejňují spoustu zpráv o SARSu, ale jenom málo informují o zdravotnicích. Takže se rozhodli vyrazit do první linie a navštívit lékaře a zdravotní sestry. Jejich prvním cílem byl akademik Čínské akademie inženýrství Džung Nan-šan.

Při vzpomínce na tuto návštěvu Wang řekl: „Kdybychom říkali, že jsme se při vstupu do nemocnice nebáli SARSu, tak by to nebyla pravda. Ale naši kolegové se nebezpečí nezalekli. Jsou věrní svému řemeslu a jsou to profesionálové. Niko z nás tehdy neřekl Ne".

Wang si dosud jasně pamatuje na první setkání s akademikem Džung Nan-šanem. „Poprvé jsme se s ním setkali v kanceláře mimo nemocnici." Doplňuje Wang „Po rozhovoru se mě akademik zeptal: Chcete jít také dovnitř ? To byla výzva, protože jsme do nemocnice chtěli. Proto jsem hned odpověděl: Ovšem. Také jsem věděl, že zdravotníci včetně akademika pracují ve speciální nemocnici pro SARS pacienty každý den, my tam však budeme jenom chvíli. Proto je riziko nákazy podstatně menší. Akademik náš postoj obdivoval. Když jsme přijeli do nemocnice, akademik a ostatní pracovníci nás přesvědčovali, abychom do izolační zóny nevstupovali. Měli obavu, abychom se nenakazili. Takový o nás měli strach. Byli jsme důslední a tak se nám nakonec do nemocnice podařilo vstoupit."

Wang řekl, že během svého pobytu v Kuang-tungu byl neustále dojatý a dodal. „Během protiamerické války v Koreji v 50. letech naši spisovatelé označili čínské dobrovolníky na bojišti za nejmilovanější lidi. Dnes v mírové době ve chvíli boje proti SARSu, jsou andělé v bílých pláštích také nejmilovanější lidé". Tato slova řekl přímo ve zpravodajství. Wang Dž´ potom vysvětlil, že těmito slovy vyslovil své skutečné cítění, protože zdravotničtí pracovníci se navzdory nebezpečí z nákazy statečně vrhli do boje a neustoupili.

Po návratu Wang Dž´ do Pekingu ho navštívil pro změnu náš korespondent. Wang měl právě dovolenou jako sebeizolaci. Při interview mu často zvonil mobilní telefon. Kamarádi a známí ho zdravili a radili mu, aby si dal pozor na své zdraví. Wang řekl: „Vím, že jsem v pořádku, ale pro jistotu zůstávám doma na pozorování." Pak si dělal legraci: „Nebudeme diskriminováni kvůli návštěvě speciálních nemocnic SARSu, že jó?" Z diskriminace nic nebylo, naopak získal obdiv. Přesto se Wang domnívá, že není žádným hrdinou. Pravými hrdinami jsou podle něj lékaři a zdravotní sestry, kteří přicházeli do těsného kontaktu s nakaženými pacinety každý den."