Výzkumný pracovník z hospodářského a politického institutu akademie společenských věd pan Chej Fang prohlásil, že koncepce o mírovém zmohutnění Číny byla předložena s cílem rozvoje mezinárodního prostředí pro mír. Čína se nejen účastní globalizace ale i nezávisle a samostatně usiluje o rozvoj. To dokazuje, že se zmohutňuje ne cestou vnější expanze a vojenské konfrontace, ale cestou tržní konkurence. Pan Chej Fang se domnívá, že koncepce o mírovém zmohutnění Číny účinně odvrátila tvrzení o čínské hrozbě pro západní svět z posledních let. Řekl,

v posledních letech se čínská ekonomická síla rozvíjela a šířila se různá trvzení o Číně. Někteří říkají, že se Čína zmohutní. Poté, kdy se Čína zmohutní, z toho jiné státy budou mít strach. Kvůli tomu se obejvila taková trvzení o čínské hrozbě, poté, kdy v loňském roce vznikla vláda na nové funkční období, předložila koncepci o mírovém zmohutnění Číny. To nám říká, že čínské mohutnění neusiluje o hegemonii. Pomáhá nám to objasnit nesprávné dohady o čínské mezinárodní strategii.

Řekl, že čínské zmohutnění není srovnatelné s jakýmkoliv velkým mohutným státem v historii. Každý velký stát, který se v historii zmohutnil, tak učinil vždy jen pomocí války, expanze a vydírání. Čínské zmohutnění se uskutečnilo mírovým způsobem, budováním socialistické cesty s čínskými rysy, cestou reformy a otevírání se světu a nastolením socialistické tržní ekonomiky, vytvořením dobrého mechamismu a prostředí pro hospodářský rozvoj, uprávou zájmů obyvatel a mobilizováním jejich pracovních aktivit a tvořivosti a podporou neutálého rozvoje výrobních sil. Zároveň je třeba odvážně využívat mezinárodních finančních prostředků, pokrokové techniky a managmantu a přijetí všech vynikajících kulturních výsledků lidstva.

Obyvatelé starobylého orientálního státu se za nedlouhé historické období postupně vymanili z chudoby a zaostalosti, a šli směrem k oblahobytu a civilizaci. V uplynulých 25 letech se hrubý domácí produkt zvýšil z 14O miliard amerických dolarů na jedne bilion 4OO miliard amerických dolarů.

Pan Chej Fang zdůraznil, že čínský rozvoj nepoškodil zájmy jiných států včetně sousedních, zmíněné státy v nestejné míře získaly výhody z čínského rozvoje.

Je vidět, že přínos Číny světovému hospodářskému růstu je čím dál tím větší. Stabilní růst čínského hospodářství hrál nejen hnací úlohu, ale také úlohu stabilizátoru. Čína poskytla a poskytuje jiným státům svůj trh. Na příklad vývoz států v jihovýchodní Asii do USA a Japonska se v posledních letech snížil, ale čínský vývoz se zvýšil, aktivní obchodní bilanci má Čína s drtivou většnou sousedních států. V tomto smyslu je mírové zmohutnění Číny ve skutečnosti šancí. Podle statistiky japonský vývoz do Číny se vloni zvýšil o 4O%, její obchodní pasivní bilance s Čínou je 15 miliard amerických dolarů. To se již stalo jedním z nejdůležitějších faktorů obnovy čínského hospodářství. Obchodní styky mezi ASEANem a Čínou se vloni zvýšily o 4O%. Rychlé rozšiřování obchodního objemu znamená neustálé prohlubování styků mezi sousedními státy v Asii a členským trhem. To přineslo těmto státům mnoho pracovních příležitostí.

Dále se domnívá, že aktivní vliv mírového zmohutnění Číny je nejen v hospodářské oblasti. V diplomatické oblasti Čína stále usiluje o hájení míru a stability v Asii a na světě. Bojuje za spravedlnost a proti mocenské politice a hegemonismu, proti mezinárodnímu terorismu, a aktivně se staví za vyřešení regionálních rozporů a krizí cestou mírového jednání. V roce

1997, kdy došlo k finanční krizi v Asii, Čína byla ochotna setrvávat na nedevalvaci čínské měny, byla vystavena ztrátě, to znovu dokazuje, že Čína je odpovědným státem.

V uplynulém roce Čína rozvíjela pozoruhodnou mezinárodní spolupráci v boji proti nadnárodním zločinům a proti terorismu. Čínské mírové zmohutnění získává uznání a respekt mnoha států světa.