V loňském říjnu se v českém konsulátu akreditovaném v čínské Šanghaji uspořádal zvláštní akt, na němž byl udělen stříbrný řád českého ministerstva zahraničí dvěma Šanghajcům, kteří získali zásluhu při podpoře spolupráce mezi Čínou a Českou republikou. Jeden z nich byl pan Džao E´-kuan, o kterém dnes bych vás informoval.

Panovi Džao je letos 70 let. Je na pohled velmi štihlý a slabý, ale podle jeho známých je stále plný elánu. O svém mládí, tedy v roce 1953, nedávno po založení ČLR, byl poslán do bývalého Československa na studium. Ve zmínce o tomto nezapomenutelném zážitku pan Džao říká:

„Tehdy jsem studoval obor svářecí techniky. Podle mě má české školství dlouhou historii a svéráznost. Učitelé důrazně usilovali o to, aby studenti měli širší rozsah znalostí a schopnost je aplikovat v praxi. To bylo odlišné od čínského vyučování. Čínští učitelé tehdy však věnovali větší pozornost znalostem na učebnici. Na začátku jsem nebyl zvyklý ani na způsob zdejších zkoušek. Zkušenosti ze studia v Čechách jsou pro mou budoucí práci velmi užitečné. Myslím si, že stojí za studium také při reforemách čínského školství."

V roce 1959 se Džao E´-kuan po absolvování vysoké školy vrátil do vlasti a byl zaměstnán v Šanghajském ústavu svářecích materiálů. Tehdejší tuzemští pracovníci, kteří se naučili technologiím doma, ignorovali projektování, dokonce vůbec neuměli projektovat. Džao studoval také technologie, ale díky svému širokému měřítku znalostí, které dostal v zahraničí, neměl ale žádnou potíži, když byl podle potřeby přezaměstnán v projekční kanceláři a zastával funkci šéfa projektantů.

Zde pracoval až do roku 1989 a zastával na konci funkci generálního inženýra.

V zimě r. 1989 vláda jej poslala do čínského velvyslanectví akreditovaného v Československu, kde působil jako vědecko-technický rada. O práci v Praze vzpomíná:

„Tehdy jsem se zabýval hlavně vědecko-technickou výměnou mezi oběma zeměmi. Udělal jsem velký kus prací, přesto jsem nezklidil značné výsledky, protože se Československo nacházelo v době změny politického zřízení. Proběhla tam privatizace. To, co někdo dnes slibilo, druhý den však neplatilo. Uskutečňovala se spíš jenom výměna informací o vědecko-technickém rozvoji své země."

V roce 1993 Džao šel do pense a vrátil se do domova. Jedna šanghajská firma zjistila jeho odborovou a jazykovou převáhu, jej znovu vyslal do Čech a za jeho pomoci zřídil tam Firmu Simex, která prodávala čínské zboží.

V posledních letech pan Džao stále využíval svých odborných a jazykových znalostí k technickému a hospodářskému zprostředkování. Za jeho úsilí se uskutečnila položka Centra spolupráce ve výrobě a zpracovávání mezi strojírnou ZPS v městě Zlin a Šanghajským strojírenským sdružením. Tato položka postupuje plynule. Nynější spolupráce ve výrobě by se rozšířila na založení smíšeného podniku.

Kromě toho se také podílel na výměně v textilní oblasti. Právě pomáhá Šanghajskému textilnímu sdružení při spolupráci s Ústavem textilního strojírenství v Liberci. O svých výsledcích říká:

„Budu vynakládat v této oblasti další úsilí. Vyznamenání českého ministerstva zahraničí je povzbuzování a čest nejen pro mě, ale také pro mé ostatní spolužáky a všechny krajany, kteří se věnují čínsko-českému přátelství."