V minulé relaci jsme vás seznámili s nositelem stříbrného řádu českého ministerstva zahraničí Džao E´-kuanem, který studoval a pracoval v Čechách. Dnes pan Džao povídá na základě svých mnohaletých zkušeností o názorech na rozvoj hospodářsko-technické spolupráce mezi Čínou a Českou republikou.

Mezi spolupracovními položkami, kterými jsem se zabýval, byla také položka velkého zalomeného hřídlu na loď o nosnosti 10 tisíc tun, který vyrábí česká strojírna Vitkovice. Šanghaj navrhla spolupráci s tímto závodem už v roce 1997. vzhledem k tomu, že se výroba velkých lodí v Šanghaji, ba i v celé Číně, velmi rychle rozvíjí a v tomto městě je nyní největší loděnice na světě, je u nás velká poptávka po takových hřídlech. Je škoda, že se o této otázce prodiskutovalo dlouho a nakonec z této položky ustoupila česká strana z nejasného důvodu.

V minulosti jsem po dlouhou době pracoval v Čechách buď na čínském velvyslanectví, nebo v čínské firmě. Z mých zkušeností se dá potvrdit, že existují v čínsko-českém obchdu jisté překážky. A to je především nedostatečné vzájemné poznávání. Po zahájení reforem a otevírání se světu se u nás rychle zvyšuje technická úroveň. Ve srovnání s dobou před 20 lety je v naší zemi daleko větší poptávka po pokročilé technice. Přesto česká strana zaměřuje pozornost hlavně na prodej svých výrobků na čínském trhu a ignoruje předání techniky čínské straně a výrobu přímo v Číně. Je však nepředstavitelné, když tak velká země jako Čína bude neustále kupovat z České republiky nějaké hotové výrobky a sama je nebude vyrábět.

Druhá překážka je, že při prodeji svého zboží čínské straně mnoho českých obchodníků nabízelo ceny, které jsou přijatelné pro západní země. U stejného výrobku a stejné cenové hladiny má ale výrobek západních zemí, který vyrábí jejich podniky přímo v Číně, větší konkurenční převahu než český. Proto je nynější prodej českých výrobků Číně velmi malý, který daleko neodpovídá úrovni tradičních obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Uvedu příklad: Jeden český obchodník prodal vyráběcí stroje USA za nízkou cenu. Ale čínskému zákazníkovi nabídl vyšší cenu. Nakonec tento Číňan koupil z USA české stroje, které jsou levnější než co Čech mu nabádl. Další příklad: Česká firma, která obchoduje s bižuterií, nabídla Číně cenu za kilo zboží, která se rovná maloobchodní ceně v prodejnách v Praze. Kdyby Číňané koupili bižurerii přímo z prodejen, pak česká celnice by jim vrátila 22procentní clo, tak nakupované zboží by bylo lacinější než vývozní firma.

O těchto otázkách jsem si mnohokrát vyměňoval názory s českými přáteli. Často dokazovali svou konkurenční možnost tím, že jejich ceny přijali německé firmy. Čína není vlastně Německo. Jako dlouholetý přítel Česka chtěl bych zdůraznit, že Čína a Česká republika by měly vzájemně posílit dorozumění a propagaci.

Česká republika vlástní tradiční technologie a výrobky, které mají velkou šanci prodávat na čínském trhu. Jsem přesvědčen, že s neustále prohlubovaným poznáváním světového trhu bude česká strana dostávat stále více příležitostí spolupráce s Čínou.