Dovolujeme si vás pozvat k poslechu dalšího pokračování společného vyprávění o čínské kultuře. Dnes si něco povíme o jednom z nejznámějších čínských románů, o Příbězích jezerního břehu, čínsky Shuihuzhuan.

Román „Příběhy jezerního břehu" pojednává o skupině zbojníků z dvanáctého století. Jádrem této zbojnické skupiny bylo 36 loupežníků, jejichž počet se postupně rozrostl na 108. Čísla 36 a 108 mají v čínské kultuře magický význam. Román vznikl spojením krátkých novel o jednotlivých zbojnicích a jejich připojení k bandě loupežníků. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují setkáním hrdinů, kteří se rekrutují z různého prostředí. Někteří jsou zchudlí úředníci jiní potulní bandité. Jednotícím prvkem celého románu je myšlenka boje proti nadvládě a tyranii zkorumpované byrokracie. Hlavním hrdinou je Song Jiang pozdější velitel zbojníků, který je původem vzdělanec a ke zbojníkům se přidává až pod tlakem okolností.

Historie vzniku tohoto románu je velmi dlouhá a jak tomu i v Číně bývá tak i spletitá. Námětem románu byla skutečná zbojnická skupina, která působila v bažinách Žluté řeky v letech 1117-1121 za dynastie Song. Toto téma poté bylo ústně tradováno dál a stalo se zdrojem lidového vyprávění. Námět pozdějšího románu se tradoval i pomocí profesionálních vypravěčů, kteří úmyslně volili různé způsoby jak posluchače udržet v napětí. Vliv profesionálních vypravěčů je patrný ve výstavbě románu, a to právě v pospojování jednotlivých epizod. Vypravěč vždy přednesl jednu krátkou příhodu na jejímž konci vystoupil nový hrdina a pak vyprávění ukončil, aby si zajistil posluchače na příště. Zbojníci byli i častým námětem maleb a divadelních představeních, obzvláště pak za mongolské dynastie Yuan, která v Číně vládla v letech 1206 – 1368.

Zhruba o dvě stě padesát let od existence této zbojnické skupiny toto lidové vyprávění přepracoval Čínský učenec Shi Nai´an. O Shi Nai´anově životě toho moc nevíme. Pouze že pocházel z jihu od města Hangzhou a žil na konci 14. století. Shi Nai´an sepsal jednotlivá vyprávění dohromady a rozšířil je o další zbojníky, až jejich počet vzrostl na 108. Také poněkud změnil konec vyprávění, když původní lidovou verzi, která končí šťastným koncem přepracoval v tragický konec celé zbojnické skupiny. I nadále však v tomto díle zůstala myšlenka oslavy rytířskosti a bratrství.

Toto však ještě stále nebyl konec celého vývoje tohoto románu. Román byl v průběhu staletí přepracováván různými učenci a spisovateli. Dodnes se nám dochovalo několik různých edicí Příběhů od jezerního břehu o různém počtu kapitol, ale i o různém celkovém vyznění románu. Od tragického až po mravokárného. Nejznámější se pak stala verze Jin Shen Tana (1610 – 1661),čínského učence z přelomu dynastie Ming a Qing, který z díla vyloučil všechny oslavné motivy zbojníků a vyzvedl uměleckou hodnotu díla. Celý román pak zakončil snem jednoho ze zbojníků, který ve snu spatří celou skupinu na popravišti.

Román Příběhy jezerního břehu je řazen spolu s romány Sen v Červeném domě, Putování na západ a Romanci tří říší, mezi čtyři čínské magické romány. Díky své výstavbě je zahrnován mezi takzvané vypravěčské romány, které jsou psány prostým jazykem a ne literárně vytříbenou klasickou čínštinou. Je jedním z nejznámějších čínských románů a mimo jiné jeho znalost je považována za základ vzdělanosti. Děti na základní a střední škole ho čtou jako povinnou četbu.