Tomáš – „ My jsme do legendárního kláštera Wudang dorazili vlastně pozdě odpoledne, když tam nebylo moc turistů, už vlastně pomalu všichni odcházeli. Já si myslím, alespoň podle toho, co jsem slyšel vyprávět a co jsem o tom místě četl, že je to vůbec nejslavnější taoistický kláštěr v celé Číně. Můj první dojem z toho místa byl nesmírně silný, to se ani nedá dost dobře popsat, nechalo to na mě nesmazatelný dojem...... najednou jsem prostě viděl, že ten klášter opravdu existuje, že to není jen vyprávění nebo pohádka. Stál jsm tam a jenom se díval. Druhý den jsme se tam vrátili a pozorovali mnichy a personál, jak prodávají s úsměvem lístky všem těm turistům. Většina z nich tam přijede nahoru lanovkou nebo autobusy a za chvíli zase odjedou. No a pak už byl zase večer. Zkoušeli jsme tam v lese také cvičit tajti, viděl jsem i pár mnichů, jak cvičí, ale nebylo jich zase tak moc, skutečně jen několik. No a nakonec jsme přímo od mnichů dostali nabídku tam na nádvoří kláštera přespat. To byl další silný zážitek – nocovat přímo v klášteře Wudang !

Druhý den jsme se dívali, jak mniši hrají na nádvoří karty a šachy a musím říct, že obojí hráli moc dobře.Také nás jednu tu karetní hru učili, ale jak říkám, na nás byli moc rychlí a moc dobří. A ještě jednu velmi důležitou věc jsem zapomněl říct – že se mi tam skvěle, ale opravdu skvěle cvičilo tajti. Jako nikde jinde na světě, zatím."

Čím si myslíš, že to bylo ?

Tomáš – „ Tak zaprvé bych řekl, že to bylo tím, jaká příroda byla okolo. Krásné prostředí, čistý vzduch, ono je to už poměrně vysoko, asi kolem 1600. metrů, takže je to trochu jiné, no a zadruhé si myslím, že to bylo proto, že když víc lidí věří společné věci, nějaké společné myšlence, tak se to přeci někde, nebo na něčem, na té pozitivní energii, musí projevit."

Tomáši, ty jsi teď v Číně už podruhé a říkal jsi, že tentokrát ti hodně učarovalo i čínské písmo – kaligrafie. A že se mu možná doma budeš dál věnovat. Je to tak ?

Tomáš – „ To je dost složitá věc. Tady v Číně jsem tím písmem a vším, co se okolo něj děje a vytváří, nadšen. Líbí se mi, že to není jen o tom, něco vymyslet a pak to udělat, jako u nás v Evropě. Tady musíš být absolutně soustředěný i na to, když nějaký ten znak maluješ, když ho přenášíš na papír nebo třeba na velké plátno.To je neuvěřitelně obtížná a přitom krásná činnost. Ale tady, tady v Číně...... Já si nejsem tak jistý, jestli když se tím budu zabývat doma v Čechách, jestli mi to tam k něčemu bude. Až zítra – doufám – dorazím do Prahy, tak zase začnu chodit do práce, dvě hodiny pojedu do práce, dvě hodiny z práce a nebudu mít čas na to, abych se takovýmhle věcem věnoval. To vyžaduje čas a toho mi máme čím dál, tím míň. Ale je fakt, že kaligrafie mi učarovala, to je spojení trpělivosti, klidu a síly, to se mi moc líbí.....tak uvidíme."