Čínský rozhlas pro zahraničí

v Kontakt
China Radio International
Domov
Svět
  Ekonomika
  Kultura
  Věda a technika
  Sport
  Další

Dnešní Číňané

Novinky z Číny

Čínská ekonomika

Společenský život

Věda a technika
(GMT+08:00) 2004-08-26 21:35:29    
Bloudění

cri
O víkendu jsem měl domluvenu schůzku, od které jsem si sliboval, že z ní vznikne rozhovor do jednoho z mých sedmi pořadů, které tu každý týden připravuji. Pečlivě jsem hlídal hodiny a vyrazil raději o dobrých třicet minut dřív. Na kole, samozřejmě. Jedna z hlavních ulic byla ale rozkopaná, policista odkláněl dopravu a najednou jsem zjistil, že jsem zabloudil. V okamžiku, kdy jsem měl klepat na dveře respondenta, jsem ve skutečnosti projížděl jakýmsi zrušeným autobusovým nádražím na opačném konci města. Schůzku jsem tedy definitivně vzdal a čekal, že možná zabloudit v jednom z největších měst světa , nemusí být taková nuda.....

Pomalu jsem se sunul přeplněnými ulicemi na svém kole značky Létající holub. Projížděl jsem právě staveništěm, kde vyrůstají nové paneláky. Ty pekingské ale rozhodně nejsou špatné. Každý dům je jiný, často mají moderní rohové balkóny, barevné střechy, nebo jsou mezi nimi zavěšeny obrovské skleněnné tabule. Zbavuje je to anonymity, jakou známe třeba z pražského Jižního města nebo plzeňského Lochotína.

Co je naopak příšerné, jsou pekingské trafiky. Kromě novin a časopisů si z nich můžete i zatelefonovat, ale hlavně z nich celý den z reproduktoru vyřvává stále stejný hlas jednu a tu samou větu. Jedná se o název zboží. Dokážete si představit, že každý den 12, 14 nebo dokonce 16 hodin máte jako prodavač hlavu u takového amplionu a jste masírováni takovým křikem ?

Pomalu jsem dojel k jednomu z mnoha vodních kanálů ve městě. Tenhle jsem tipoval na ten, který spojuje centrum města s Letním palácem na severozápadním předměstí. Pomalu se stmívalo a po hladině jezdilo čím dál méně výletních lodí. Na druhém břehu parta dělníků opravovala loď, která ještě před pár týdny vypadala jako hromada šrotu. Dokončovali střechu a obrovskými kladivy upravovali kotvu.

Jel jsem dál podél kanálu, minul překrásnou dřevěnnou pagodu a zahnul směrem, kde jsem tušil čtvrť, kde bydlím. Pohltil mě fantastický trh. Typický asijský bazar, kde seženete všechno, od smetáku, kýblů, tkaniček na boty, přes oblečení, živou drůbež, až třeba po nejnovější videokameru. Barvy, vůně, zvuky, všechno se tu mísí v jednu neuchopitelnou hmotu. Začalo pršet, tak jsem se schoval pod střechu jedné malé hospody a znovu se přesvědčil, jak jsou Číňané hrdí lidé. Objednal jsem si pivo, a protože majitel neměl nazpátek, než by mi zůstal něco dlužen, raději nechtěl pivo vůbec zaplatit. Nakonec si peníze vzal, ale rozdíl dorovnal alespoň čokoládou.

Přejel jsem ještě pár bloků, vymetl desítky louží, za výlohou jednoho obchodu viděl plakát filmového Kolji, jak drží za ruku Zdeňka Svěráka a najednou jsem stál na známé křižovatce jen kousek od domova. Zabloudit v 15. milionovém Pekingu skutečně nemusí být tak hrozné....