Hedvábí znají Číňané už několik tisíc let. Je nejjemnější z přírodních materiálů, sdružují se v něm romantika a půvab starých dob spolu s moderní splývavou linií, evokující svobodu a volnost. Stalo se nedílnou součástí naší garderoby pro svůj příjemný omak, lehkost, chladivost a poddajnost.

Hedvábí je také velmi flexibilní materiál. V pánské módě se používá nejčastěji na košile, šály, kravaty a nejrůznější vázačky, v luxusnějších případech také na obleky. V dámském šatníku jako by ani nebyl kus oděvu, který z hedvábí nelze zhotovit. Jak lehoučké spodní a noční prádlo s jemnou krajkou, tak i šaty pro denní nošení, a sportovní oblečení, najdeme tam celou škálu linií a střihů, z nichž se ale nejčastěji uplatní haleny volného a jednoduchého střihu, široké kalhoty nebo sukně a rozevláté šaty.

V hedvábné garderobě pro ženy ale nechybí ani romantické komplety a malé společenské variace. Královskou disciplínou jsou samozřejmě velké večerní róby. Pro ty jsou sice častěji používány střihy zdůrazňující ženskost nositelky, přednost však mají ty modely, v jejichž linii se uplatní lehkost a splývavost materiálu.

S hedvábím často pracuje mnoho módních tvůrců, v každé době našlo svou tvářnost a styl. Nyní se velmi prosazuje hedvábí s tisky, malované, dobarvované a také s vrápky. Velmi efektní je kombinovat tyto techniky v oděvních kompletech, případně na jednom kusu oblečení. Obrazce nejlépe vyniknou na velkých plochách širokých a volných halen a šatů, nebo na kalhotách, takové modely také nejlépe zdůrazní přednosti tohoto materiálu.

Hedvábí se obvykle velmi dobře snáší s jinými materiály. Nejčastější kombinaci najdeme zřejmě se sametem, například v korzetových šatech se sametovým živůtkem a širokou sukní. Ať už použijeme hedvábí hladké či vrapované, vždy docílíme neobyčejného výsledku. Extravagantnějším typům bude možná vyhovovat spíše kombinace hedvábí a denimu nebo hedvábí a kůže. Sportovní a odolné materiály získají romantický nádech a švih. Pokud nositelka doplní takové oblečení ještě šátkem „na piráta", bude se nejen cítit dobře, ale také vzbudí zaslouženou pozornost.

Mezi všemi vyřčenými a naopak i možná nepopsatelnými klady najdeme snad jen jeden zápor. Je jím až neuvěřitelná křehkost materiálu a tedy snadná mačkavost. Údržba hedvábného oblečení tedy zabere hodně času. Víceméně je doporučováno chemické čištění, ale pokud ho přece jen pereme, v žádném případě je nesmíme dát do pračky. Hrozí totiž nebezpečí zlámání vláken a pozvolný rozpad látky. Hedvábné oděvy proto jen jemně promačkáváme v umyvadle, nejlépe v mýdlovém roztoku s malým množstvím aviváže. Při máchání jednotlivé kusy neždímáme, jen necháme volně vykapat a ještě mírně vlhké žehlíme.

Ekvivalentem hedvábí mohou být umělé materiály hedvábného typu s příměsí viskózy bavlny nebo polyesteru, ale žádná z těchto textilií nedosahuje takových kvalit jako skutečné hedvábí.