Host dnešního pořadu patří mezi lidi, kteří se dají poslouchat hodiny a hodiny. I když mu letos bude 72 roků. Události z historie si vybavuje velmi rychle a jasně. Jmenuje se Tiang Tialong, bydlí v Pekingu a k bývalému Československu ho pojí řada osobních vzpomínek a zážitků.

Pan Tjalong – " Narodil jsem v Pekingu v roce 1932 a brzy jsem na vlastní oči viděl japonskou okupaci mé země. Například lidé v Pekingu museli připravovat jídlo pro japonské vojáky, i když sami neměli co jíst. Byla to těžká doba. Neměli jsme v té době ani kukuřičné tablety, ani nic pořádného k jídlu."

Po kapitulaci Japonska potřebovala Čína k vybudování svého průmyslu vzdělané lidi. Na začátku 50. let proto pan Tjalong chtěl začít studovat vysokou školu. Stát mu nabídl studia v bývalé ČSR.

Pan Tjalong – " My jsme sice věděli, že nějaké Československo existuje, ale nevěděli jsme kde přesně leží, jakou řečí se tam mluví. Šel jsem proto do knihovny a chtěl si půjčit nějaký český slovník, ale nic takového tam nebylo. Jeli jsme 5 dnů vlakem do Moskvy a pak další dva dny do Prahy. Ubytovali nás v Opletalově ulici v Praze a začali jsme chodit na Právnickou fakultu na češtinu."

Začátky v cizí zemi byly velmi těžké. Odlišný jazyk, kulturu, i životní úroveň bylo ale třeba rychle zvládnout. Až potom totiž mohl pan Tjalong začít studovat na Vysoké škole báňské v Ostravě.

Pan Tjalong – " Čeština byla velmi těžká, pořád jsme se učili, i o sobotách a o nedělích. Ale někdy to bylo i veselé a úsměvné a vznikaly situace, kdy jsme se všichni smáli."

Protože jízdenka z Čech do Číny byla velmi drahá a cesta dlouhá, zůstal nakonec pan Tjalong v Československu 6,5 roku. Úspěšně vystudoval , našel si spoustu přátel, ale nakonec se vrátil domů.

Pan Tjang – " Po návratu jsem byl přidělen na Vysokou školu hutě a železa, jak se této strojírenské fakultě dříve říkalo. No a učil jsem tam 30 let. Do důchodu jsem odcházel v roce 1992."

Od té doby navštívil Českou republiku už několikrát.

Pan Tjang – " Moc rád se tam vracím. Líbí se mi vaše opravené památky, domy a náměstí, hrady a celá města. Máte památky velmi pestré, různorodé, tady v Číně je sice krásná příroda, ale památky, to jsou vlastně stále jen stejné kláštery. A taky se mi u vás líbí ta čistota. Tady v Číně všichni házejí všechno na ulici na zem, to jsem u vás nikde neviděl. Snad jen ty vykouřené zbytky od cigaret, to asi nepovažujete za odpadky, že ? "