Vážení posluchači, možná si spomenete na scénu z Bertolluciho filmu Poslední císař, když se stovky, možná tisíce nespokojených eunuchů v předvečer pádu poslední čínské dynastie shromáždilo v Zakázaném městě. Každý z nich držel v ruce malý uzlíček čehosi, co bylo pro jejich posmrtný život velice důležité. Jejich pohlavní orgány. Samozřejmě ve formě symbolické nebo spíše imitované.

Společenská vrstva eunuchů se na dvorech čínských císařů začala prosazovat v době panování dynastie Chan, která vládla na přelomu starověku a prvního tisíciletí v letech 206 př.n.l. a 220 n.l. Tento státní útvar dal dnešním Číňanům i jejich starobylé jméno – říkají si Chanové. Zakladatelem dynastie byl rolnický synek jménem Piou Pang. Stál v čele rolnické rebelie, která povstala proti synovi prvního čínského císaře a zjednotitele Číny. Po tříletém boji proti krutovládě nakonec synek rolnícky zvítězil nad synkem císařským. Dynastie, kterou založil se posléze stala jednou z nejslavnějších v celých čínských dějinách. Po smrti rolnického císaře vzala do rukou opratě státu jeho manželka. Usedla na trůn jako regentka nedospělého synovce a štědře rozdávala vysoké úřednické funkce členům své rodiny. Taková situace se v čínských dějinách téměř periodicky opakovala.

Na čínském císařském dvoře se po setmění nesměli zdržovat žádní muži, proto tam ve všech dobách bylo velké množství eunuchů – kastrátů, neboli mužů bez pohlavních žláz. Původně jenom obyčejní strážcové císařského harému, ale jejich moc a vliv staletími narostl do takových rozměrů, že později v dějinách Číny často rozhodovali o bytí či nebytí říše. Kromě ochrany harému bylo jejich úkolem posluhovat císařské rodině, chránit paláce, ale sloužili i v rolích katů nebo strážců vězení.

Eunuchové podléhali striktní hierarchii. Nejmocnější a nejvlivnější z nich měli několik manželek. Ti méně úspěšní mohli navštěvovat nevěstince. Každý eunuch kládl veliký důraz na své „zdraví" v posmrtném životě. Umírali s představou, že když si sebou do hrobu vezmou i své „mužství", byť jenom v jakési symbolické podobě, budou po smrti žít životem normálních mužů. Věřili, že co bylo při kastraci za života uříznuto, v příštím životě může být navráceno.

Není známo, kdy se v Číně objevila „instituce" eunucha, ale už za dynastie Čou, zhruba v prvním tisíciletí před naším letopočtem byla kastrace jedním z pěti druhů trestů. Narušitelé zákona a váleční zajatci byli kastrování za trest. Ale pak tady byla jiná skupina eunuchů, původem z nižších vrstev. Pro syny ze zchudlých rodin byla kastrace jedna z mála možností postupu na společenském žebříčku. Ale mezi eunuchy byli nejen obyčejní služebníci, ale také vysoce postavení úředníci, císařští rádcové, vojevůdci nebo admirálové.

Pravděpodobně nejslavnějším čínským eunuchem je Tien Ji, jenž 63 let sloužil třem císařům dynastie Ming (1368-1644). Každý z nich mu bezvýhradně důvěřoval a odměnou mu bylo trvalé povyšování za jeho píli a bezúhonnost. Když eunuch Tien Ji zemřel, jeho císař za ním smutil tak intenzívně, že svoje státnické povinnosti zanedbával celé tři dny. Z úcty ke svému eunuchovi nechal pro něj postavit hrobku v západní částí Pekingu, v ulici Mošikou. Byla dokončená v roce 1605. Od té doby tam vedle Tien Jiho leží několik desítek dalších eunuchů, kteří si jej natolik vážili, že chtěli být pochování v jeho blízkosti. Výpočet skutků slavného eunucha je vytesán na třech kamenných stélach, což je neobvyklé. Stély jsou sice v Číně běžné, ale v případě eunuchů velmi vzácné.

Na pekingském hřbitově eunuchů je ve třech místnostech taky expozice jejich kultury, včetně mnoha obrázků a dokumentů z jejich života. Je tam také fotka posledního čínského eunucha Sun Jao-tinga, který zemřel před několika lety. K jeho životnímu příběhu se vrátíme v některém z dalších pořadů.

Nejvýznamnějším objevem dynastické doby Chan byl papír z rostlinných vláken. A co má společného papír s eunuchy? Jeho objevitelem nebyl nikdo jiný než další eunuch, Cai Lun. Narodil se v metropoli jihočínské provincie Guičou, v Guijangu a stal se sekretářem pro výrobu papíru na dvoře císaře Hediho. Papír se pokoušel vyrábět z kůry stromů, konopí a dokonce i z rybářských sítí. Nakonec se mu to v roce 105 povedlo z macerovaných vláken kůry, tkaniny a konopí. Papír se začal v Číně používat okamžitě ve velkém a Číňanům se téměř 500 dařilo výrobu papíru udržet v tajnosti. Ale eunuch, kterému se objev papíru připisuje skončil velice neslavně. Byl z neznámých důvodů zavřen do vězení, kde spáchal sebevraždu.

Život bez papíru si dneska umíme jenom stěží představit, ale jméno objevitele tohoto mimořádně důležitého objavu zná jenom málokdo z nás.

Dalším slavným jménem mezi eunuchy, kteří se zapsali do čínské historie byl Čeng-he, který žil v 15. století, v době panování dynastie Ming. Proslavil se námořními expedicemi. Byl muslimem národnosti Hui. Podnikl celkem sedm námořních plaveb do asijských a afrických zemí, s cílem demonstrovat sílu mingského císařství a šířit čínskou kulturu. Jeho expedice měla kolem stovky plavidel a posádka čítala asi 30.000 mužů. Ve své době to byla největší flotila na světě. Do Indie se dostal o 90 let dříve než Vasco de Gama, který k břehům Indie doplával přes Mys Dobré naděje a o 80 let dříve než Krištof Kolumbus dorazil na Nový kontinent, dnešní Ameriku.

Vážení posluchači, dnešní pořad Čínská kultura jsme začali u eunuchů a skončili u papíru a námořních cest. Snad jste se dneska dověděli něco zajímavého. Hezký den Vám od mikrofonu přeje, Vilma