V srpnu 1955 přijel do tehdejšího Československa mladý Číňan. Studoval 6 let na Karlově univerzitě v Praze. Poté uplynulo půlstoletí. Mladík již zestárl a stal se státním představitelem. Není to nikdo jiný než místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců(VSLZ) pan Li Tieying. Ten nedávno besedoval se svými přáteli, kteří tehdy také studovali v Praze, a poskytl interview redakci českého vysílání našeho rádia.

Jak pan Li informoval, v prvním roce studoval češtinu v jazykovém kursu Univerzity Karlovy. Poté vstoupil na Fakultu matematiky a fyziky. Každý den měl plný rozvrh hodin. Kromě povinných předmětů si vybral i některé předměty nepovinné. Po přdenáškách chodil vždy do univerzitní knihovny. Pracoval dopoledne do 12ti a odpoledne až do osmi. Li řekl, že se mu velmi líbí předměty, jako je matematika, politická ekonomie a dějiny filozofie. Před vstupem na vysokou školu se Li sebevzdělával četbou filozofických knih vydaných v Číně. Během pobytu na Univerzitě Karlově se často obracel na profesory filozofie, aby s nimi prodiskutoval otázky společného zájmu.

V hovoru se ukázala Liova hluboká láska ke škole, kde studoval.

„na fakultě matematiky a fyziky Karlovy univerzity jsem studoval pět let. To položilo dobrý základ pro mou pozdější vědeckou kariéru . Za vše, co jsem dokázal dnes, je třeba přičíst nabytému vzdělání z tehdejších let. Proto jsem velmi vděčen své škole a učitelům."

Milí posluchači, paměť se s postupem časů tlumí. Z hovoru jsme ale poznali, že Li má studijní pobyt v Praze, tamnější učitele a spolužáky v čerstvé paměti.

„profesoři češtiny Luterer a Vejvoda, , profesor Reder, profesor Frank, který mi velice pomáhal v diplomové práci. A ještě profesor a akademik Jarník, bylo mu 70 let, když mě vyučoval. Oni mi byli a zůstávají učiteli."

Jako pilný čínský student zanechal Li na svých českých učitelích hluboký dojem. Mile ho nazývali Železný orel. Toto české jméno opět povzbudilo jeho pěkné vzpomínky.

„Železný orel je překladem mého čínského jména. Toto české jméno se velmi líbilo profesoru Vejvodovi. Ten mě vždy hlasitě oslovoval Železný orele, když chtěl odpověď. Pak mě nazývali Orlem i mnozí spolužáci."

Jak Liovi přátelé vzpomínají, během univerzitního studia byl Li nejen pilný, ale také věnoval velkou pozornost tělesnému cvičení. Běhal skoro každý den a to vždy na 5000 metrů. V jejich očích byl Li mladíkem hloubavým a přemýšlivým. Na to si zavzpomínala profesorka Ústředního hudebního institutu v Číně Tao Chunxiao, která tehdy studovala v Akademii múzických umění v Praze.

„Krásná vzpomínka stala dlouhý čas."

„snad z důvodů lásky k filozofii má Tieying své osobité názory k mnohým otázkám. Li studoval pilně a současně se aktivně podílel na sportovně kulturní činnosti školy. V mém albu je dosud uschován náš společný snímek z tanečního vystoupení."

Li Tieying a jeho přátelé besedovali a zavzpomínali na to, jak plují po Vltavě, procházejí se na Karlově mostě, dělají piknik a fotografují se u Vltavy za městem. Li Tieying říká,

Pravda, že univerzitní časy jsou skvělé a vzpomínky na ně znamenají požitek. Takový požitek ale patří jen lidem, kteří čas netráví marně.