V čínské lidové tradici je rozšířena víra, že když lidé zemřou, jejich duše žijí dál. Taková duše existuje potom jako duch předka či jako démon škodící lidem, záleží na tom, jakým způsobem člověk zemře a zda se jeho příbuzní náležitě starají o jeho hrob a obětují mu v předepsaný čas pokrmy a papírové peníze. Když zemře dospělý člověk a jeho rodina za něj náležitě a pravidelně obětuje, stává se jeho duše duchem, který svým potomkům dává požehnání. Avšak člověk, který zemře násilnou smrtí nebo se za svého života nestihne oženit či vdát, případně když rodina zapomíná na jeho hrob a na pravidelné obětovaní, tak se taková duše stává potulným duchem, démonem. Démon straší lidi a ubližuje jim, snaží se tak upozornit na své potřeby. V takovém případě je nutno si ducha usmířit, jinak jeho zloba neskončí a bude dál škodit lidem.

Jak však usmířit takového rozzlobeného démona? Povíme vám příběh o malém chlapci, který se, ač uměl plavat, utopil v mělkém rybníčku. Stalo se tak během náboženského procesí. Z vesnice byl odnesen obraz hlavního boha a tak se lidé domnívali, že démoni během jeho nepřítomnosti nabyli větší síly a odvahy a nebohého chlapce ve vzteku utopili. Bohužel tak vznikl další démon, mrtvé dítě, protože se nedožilo patřičného věku a nezemřelo přirozeně, po sobě totiž zanechalo zlého ducha. Lidé dostali velký strach, že zůstane-li ve vesnici, způsobí jejím obyvatelům jistě velké zlo. Proto musela být nachystána vymítací ceremonie. Nejprve byl nastolen vhodný termín pro tento důležitý obřad. V určený den po poledni se do předsíně chrámu postavily dva oltářní stolky a vedle nich se položily předměty potřebné k věštění. Prostřednictvím těchto předmětů, které připomínají malé židličky a s nimiž jsou zapisovány znaky, měli bohové vystrašeným vesničanům sdělit návod, jak se nejlépe démona zbavit.

A co bohové poradili? Nejprve vesničany nabádali, aby si přestali navzájem nadávat a říkat zlá slova. Již tak zlá situace totiž nesměla být dále zhoršována, lidé se k sobě měli začít chovat hezky a nastolit tak harmonickou atmosféru ve vsi. Další rada byla, aby své děti nepouštěli k rybníčku a měli by je více hlídat. Bohové totiž mají na práci i jiné věci než se jen stále starat o neposlušná děcka. Potom bohové nabídli, že osobně sestoupí do rybníka a zlé duchy odtud vyženou, avšak kolemstojící si musí dávat veliký pozor, aby se zlý duch neusídlil v jejich těle. Ženy a děti se k vodě nesměli vůbec přiblížit a muži, kteří dostali za úkol bohům v jejich práci pomoci, měli mít u sebe jeden list peněz pro duchy, na němž bylo napsáno ochranné kouzlo. Nosiči věštebných předmětů - malých židliček odnesli poté tyto předměty k rybníku, i když spíše to vypadalo, že tam byly židličkami dovláčeni. U rybníka se i s nosiči vrhly do vody, kde zuřivě rejdily a potápěly se a vynořovaly, jen aby zlého ducha vyhnaly pryč. Muži stáli okolo rybníka, hlasitě křičeli, vhazovali do vody sezamová semínka a házeli přes rybník hořící rachejtle. To vše mělo jediný cíl, vyhnat démona daleko od vesnice. Nakonec bylo tělíčko utonulého chlapce uzavřeno do nemalované truhly a odpoledne po vymítacím obřadu odneseno na hřbitov a pohřbeno.

Násilná smrt, která narušila harmonický život vesnice, byla vymítacím rituálem napravena a život ve vsi se opět dostal do spořádaného a harmonického stavu. Byl obnoven a posílen řád, vše se může vrátit do svých kolejí a vesničané mohou žít beze strachu. Měli by dbát rady bohů a chovat se jeden k druhému lépe a více dávat pozor na své děti. Naštěstí v čínském náboženském systému není zlý duch nikdy tak mocný jako bohové, takže mu nezbývá, než uposlechnout rozkazu mocných bohů a vyklidit prostor. V některých případech je možné usmířit si zlého ducha obětí, avšak když oběť nepomůže, musí se přizvat na pomoc bohové, tak jako tomu bylo v našem příběhu.

V dnešní době se v Číně už jen těžko sekáme s rituálem vymítání démonů. Zdá se, že většina lidí už nemá takový zájem o náboženství, starají se o to, aby měli dobrou práci a dobré pracovní podmínky, aby jejich děti studovali. Avšak mnoho tradičních postojů, které byly po staletí náboženstvím posilovány, má dodnes svou sílu, jsou to například úcta k rodině a ke stáří či úcta k předkům.