Kan jing – c proslul za dávných dob, jako vynikající lukostřelec. Stačilo, aby napnul tětivu a zvěř se sama kácela na zem a ptáci padali z nebe. Kan měl učedníka jménem Fej Wej, který svým uměním překonal učitele.

Fej Wejovým učněm se posléze chtěl stát jakýsi Ti Čchang. Fej Wej mu řekl - „ Nejprve se musíš naučit ovládat oči. To znamená, že si odvykneš mrkat a nehneš brvou, ať se děje, co se děje."

Ti Čchang se vrátil domů a hned začal s cvičením. Když jeho žena tkala, lehl si pod stav a sledoval očima pohyby člunku, jak se míhá sem a tam.

Za dva roky učení se odnaučil mrkat. I kdyby mu šídlo do oka vrazili, nehnul by brvou.

Ti Čchang byl s tím, co dokázal, velice spokojen a byl přesvědčen , že svůj úkol zvládl. Vydal se proto za Fej Wejem, aby mu to sdělil.

Fej Wej ho vyslechl a pak mu řekl - „ To ještě není všechno. Vrať se a dál cvič svůj zrak,tak abys viděl malé věci jako velké. Až to dokážeš, přijď znovu."

Ti Čchang si vzal mistrova slova k srdci. Vrátil se domů a hned začal s cvičením. Pověsil si u okna veš na dlouhý vlas a den co den se na ní upřeně díval. Jak v tom pokračoval, veš, zavěšená na vlasu se mu zdála větší a větší, až byla velká jako kolo u vozu.

I předměty kolem nabyly rozměrů kopců a hor. Tehdy si vzal Fej Wej luk a bambusový šíp a střelil veš přímo do srdce. A nepoškodil přitom ani jediný chloupek. Spěchal hned za mistrem, aby mu to oznámil.

Fej Wej radostí povyskočil, uhodil se do hrudníku a řekl – „ dosáhl jsi mistrovství."

Teď, když se Ti Čchang stal na slovo vzatým mistrem v celém království, měl už jen jednoho soupeře – svého mistra. Vyzval ho proto k zápolení.

Oba se postavili proto sobě a začali vypouštět střely, které se vzájemně střetávaly, narážely na sebe hroty a padaly k zemi, aniž se zvedla částečka prachu. Fej Wej vystřílel všehny šípy, Ti Čchangovi zůstal jediný. Když jej vypustil, Fej Wej se nezalekla odrazil jej střelou z ostnu trnky.

Tu oba odhodili luky, uklonili se sobě a rozhodli se, že mezi sebou navážou vztah otce a syna. Když tak učilnili, stvrdili krví z vlastního prstu, že nikomu neprozradí tajemství svého mistrovství.