Saxofonistka se jmenuje Fan Xiao-ning a v dnešním pořadu bych vám právě ji chtěla představit.
Fan se narodila v muzikální rodině v Pekingu. Od svého dětství měla o hudbu velký zájem. Od sedumnácti let se začala učit na saxofon. Vzpomíná: Na saxofon jsem se začala učit od roku 1990. Tehdy jsem byla slabá. Náhodou jsem si koupila časopis, ve kterém byla krásná fotografie. Na ní byla krajina, v níž hrála na saxofon mladá dívka. Tatínek mi navrhl, abych se učila hrát na saxofon, což nejen přispívá ke zdraví, ale vede i ke zvýšení hudebních kvalit a projevu. Na tento nástroj jsem se začala učit od roku 1990.
Zpočátku ji učil hrát znamý čínský saxofonista. Fan byla pilnou studentkou a díky svému úsilí dělala značné pokroky. V roce 1994 natočila osobité CD album nazvané Saxofon z dívky. Její uměleckou úroveň pak vysoce ocenil předseda Světového svazu saxofonistů a proslulý kanadský saxofonista Paul Broldie. Známý tchajwanský saxofonista Wang Ji-xuan jí dal mnoho návrhů, proto se její umělecké porozumění stalo ještě zralejší.
V roce 1994 Fan poprvé vystupovala v Xin Jiangu, kde potkala čínského západního krále písní Wang Luo-bina. Wang Luo-bin jí navrhl, aby na tento evropský hudební nástroj hrála čínské lidové písně. Fan Xiao-ning si myslí, že poslouchat návrhy učitelů je důležité. Ví, že si svůj život už bez saxofonu nemůže představit. Začala se saxofonem cestovat po Číně, aby vlastně pocítila lidovou hudbu.
V čínském xinjiangském městě Wulu Muqi potkala slepého pouličního umělce, který krásně hrál na svůj zvláštní hudební nástroj, který vypadal jako klíče. Hrál sice na ulici a jeho hudební nástroj byl jednoduchý, ale jeho hudba měla srdečnou atmosféru.
V uplynulých osmi letech Fan cestovala po Číně a sbírala lidové písně. Kombinuje evropskou hudební techniku s čínskými hudebními prvky. Mnoho lidí je její hudbou dojato. V prosinci roku 2001 vytvořila skladbu Barvité jasmíny, která spojuje mnohotvaré hudební prvky. Tato skladba se rychle stala populární.
Fan Xiao-ning uvedla, že vystupovala také v Evropě a získala oblibu u tamního obecenstva. Její hra je možná slabší něž hra umělců v Evropě, ale čínský národní chrakter jí přidává nezvyklou barvitost. Dnes může stát na světovém jevišti a svým vystoupením vyjadřovat porozumění čínské dívky k hudbě. Přeje si, aby lidem z různých zemí obohatila svojí příjemnou hudbou život.
|