Tesař Čching vyřezal ze dřeva podstavec pro zvon. Když svou práci dokončil, celá vesnice dílo obdivovala a všichni byli jeho výtvorem uchváceni, neboť se podobal dílu nadpřirozených schopností.I sám kníže se o jeho dílu dozvěděl a přijel se na ten zázrak podívat.
Kníže Lu se ho zeptal :
„ Takové umění ! Jak jsi toho docílil ? „
„ Jsem jen řemeslník, nesluší se tedy mluvit o umění, „ odpověděl tesař. „ Jedno vám ale řeknu. Když jsem začal na stojanu pracovat, ničím jsem se nerozptyloval. Od prvních minut jsem se soustředil jen na svou práci.
Po třech dnech očisty, kdy má mysl a srdce se uklidnily, jsem si nepřipustil myšlenku na jakoukoli odměnu nebo hodnost.
Po pěti dnech zdrženlivosti mi nepřišlo na mysl uvažovat o tom, zda se mé schopnosti dočkají hany či chvýly. Po sedmém dni jsem zapomněl, že mám čtyři údy a tělo. V tom okamžiku pro mě přestal existoval dvůr i všichni hodnostáři.
Vydal jsem se do hor a do lesů, abych pozoroval přírodu. Její tvary byly dokonalé a já jsem v té chvíli uviděl podstavec v celé jeho plnosti.
Dal jsem se hned do práce, abych neztratil inspiraci. Má existence se propojila s existencí dřeva , a proto možná v tuto chvíli mé dílo budí dojem, jako by bylo něčím nadpřirozeným.
Zloděj slepic.
Byl jednou jeden zloděj, který kradl sousedům slepice. Každý den jednu.
„ Krást se nesmí, „ domlouvali mi sousedé. A pokračovali :
„ Raději toho nech a to hned ! „
„ Máte pravdu, „ řekl zloděj. „ Vím stejně dobře jako vy, že krást se nesmí. Ale už jsem si za ta léta zvykl a bojím se, že si jen tak snadno neodvyknu. Dám vám proto návrh a věřím, že nakonec budeme spokojeni všichni.
Zkusím to postupně. Dříve jsem kradl každý den jednu slepici, a teď to zkusím tak, že budu krást jednu každý měsíc. Napřesrok přestanu krást úplně. Budu sice krást stále dál, to je pravda, ale mnohem méně, než dříve. To není špatný nápad. Co tomu říkáte ?
Jaký to ale dává smysl ? Když věděl, že krást se nesmí, proč chtěl čekat až do příštího roku ? Mohl se přeci napravit hned a přestat krást hned od druhého dne....
|