 Čaj Bi-luo-chun patří také k deseti nejproslulejším čínským čajům. Čajovníky Bi-luo-chun rostou v horách Dong Ting u jezera Tai Hu v provincii Jiang Su. Podle pověsti, ze skály ve zdejších horách nazvaných Zelený říční šnek vyrostlo jednoho dne několik divokých čajovníků. Místní lidé trhali lístky rok co rok a pili čaj. V jednom roce vyrostly čajovníky mimořádně bujně. Bambusové koše nestačily na utrhané lístky a tak lidé zbytek lístků odnesli v náručí. Teplo náručí ohřívalo čajové lístky, které najednou vydaly zázračnou vůni. Zděšená vůně!, křičeli lidé překvapením. To se pak stalo názvem tohoto druhu čaje. Později, v 16. století, nejslavnější císař z dynastie Qing, Kang Xi přijel k jezeru Tai Hu na výlet a byl mu nabídnut tento čaj. Císař byl velmi spokojen s jeho vůní a chutí, ale zdalo se mu, že název čaje je ošklivý. Proto nazval čaj podle nedalekých hor, tj. Bi-luo-chun, doslovný překlad "Jarní zelený říční šnek".
Hory u jezera Tai Hu jsou ideálním místem pro pěstování čajovníků. Podnebí je zde je vlažné. V létě je chladno a v zimě teplo. Vzduch je svěží. Půda je úrodná. Hory obklopeny oblaky a mlhou.
Čaj Bi-luo-chun je proslulý nejen kvůli místu kde se pěstuje, nýbrž i díky pečlivosti v trhání a technologii zpracování. Doba trhání trvá jen měsíc od jarní rovnodennosti přibližně do 20. dubna. Trhá se jeden pupen s jedním lístkem. Obyčejně se trhají ráno, odpoledne až večer se praží. Doposud se zpracovávají ručně. Současně s pražením se žmolí a suší. Zpracované lístky jsou štíhlé, chmýřité, zelené a stočené.
K přípravě nálevu je třeba dát čajové lístky do sklenice nebo bílého porcelánového hrnku bez příkrytí víček. Nejdřív se lístky namáčejí v mírně teplé vodě. Až se lístky rozvinou, dolije se 80 stupňů Celsia horká voda. Dvě, tři minutý poté je možno čaj pít. Nálev je skleněně zelený a má přijemnou vůni a opojnou chuť.
Čaj Mao Feng z hor Huang Shan (Žluté hory) je dalším z deseti nejznámějších čínských čajů. Hora Huang Shan je v Číně proslulou turistickou atrakcí. Bizarní skály a vrchy, otužilé prastaré borovice, nekonečně horské prameny a bouřlivé moře oblaků tvoří krásnou tajůplnou krajinu. Čajové plantáže se nacházejí v horách v nadmořské výšce 700-800 metrů. Mírné podnebí, úrodná půda, vlažný vzduch, krátká doba slunečního svitu tvoří vhodné místo pro pěstování kvalitních čajovníků. Čaj Mao Feng byl slavný již před 300 lety. Stejně jako čaje Lung Jing a Bi-luo-chun i Mao Feng je náročný na proces trhání a zpracování. Hotové čajové lístky jsou štíhlé a ploché, mají zelenou barvu se žlutým odstínem. Špička lístku se v něm schovává a vypadá jako vrabčí jazýček. Barva nálevu je průzračná a meruňkově zlutá. Vůně a chuť jsou silnější než doposud zmíněné druhy zeleného čaje. K přípravě nálevu je vhodná 90 stupňů Celsia horká voda.
K zelenému čaji patří ještě další početné druhy. Nemůžeme je tady popsat všechny. Společným charakteristickým rysem zeleného čaje je to, že chuť a vůně nejsou silné a ze začátku má pži pití příchuť hořkou a trochu trpkou a pak už nasládlou.
O zeleném čaji soudobá spisovatelka Zhang Kang-kang píše: „Zelený čaj mi na začátku pracovního dne osvěží oči a hlavu. Při práci mne zbaví ukvapenosti. V únavě mi ulehčí. V depresi mi odplyne po pití čaje voda spolu se všemi škodlivými emocemi". „Zelený čaj je pro mne prostředek k odpoutání se od světských zájmů, je to duševní svěžest, pokoj a klid. Zelený čaj je duševním dárem lidstvu od přírody.
|
v 
