Později, když odešel do hlavního města a založil tam vlastní domácnost se stal soudcovýn tajemníkem a důvěrníkem. A nyní trval na tom, že doprovodí svého pána až do Peng – laj, jeho prvního působiště na venkově.

Náčelník, který vedl koně v mírném poklusu, se obrátil v sedle a řekl :

„ Jestli se udrží tohle počasí, Chungu, mohli bychom dnes večer dorazit do posádkového města Jen – čou. Vyjedeme tamodtud brzy ráno, takže odpoledne můžeme být v Peng – laj."

Chung přikývl.

„ Požádáme velitele v Jen – čou, „ řekl, „ o vyslání rychlého posla, aby zpravil peng – lajský tribunál o našem příjezdu, a – „

„ Nic takového neudělaáme, Chungu !" přerušil ho soudce. A pokračoval :

„ Docela mi vyhovuje přijet tam neohlášeně. Proto jsem také odmítl vojenský doprovod, který mi nabízel náčelník."

„ Proč se náčelník zdržel v Peng –laj jen tři dny ?" zeptal se Chung znepokojeně. „ Koneckonců vražda císařského náčelníka a soudce není žádná maličkost ! Měl tomu případu věnovat víc času a ne odtamtud odjet, aniž se pokusil alespoň dospět k nějakému názoru jak a proč k vraždě došlo."

„ Jakmile byly podepsány dokumenty o mém jmenování, chtěl jsem si s vyšetřovatelem pohovořit. Ale byl už pověřen novým úkolem někde daleko na jihu. Vyšetřovatel pouze oznámil, že soudce byl otráven. Jako jedu bylo prokazatelně použito prášku z kořene zmijovce, ale není ani známo, jak mu byl jedn podán. Nenarazilo se ani na žádné stopy. Jak vidíš Chungu, budeme muset začát znovu od začátku."

Stařec neodpověděl. Nesdílel nadšení svého pána.

Dál jeli mlčky. Už hodnou chvíli nepotkali žádné pocestné.

Náhle se za zatáčkou vynořili dva jezdci na koních. Byli oblečeni v záplatovaných jezdeckých kazajkách a vlasy měly stažené špinavými modrými hadry. První zamířil kuší a šípem na pocestné, druhý k nim vyrazil s taseným mečem.

„ Slez z koně, ouřado !„ křikl. „ Vezmeme si ho a koně a taky koně toho dědka, když už nám je tahle silnice nabízí darem ! „