Předci pana Chan Šen-juna obývali provincii Čchin-chaj. Dědeček byl známým umělcem Chualu. Pro živobytí se přestěhovovali do ujgursé autonomní oblasti Sin-ťiang, kde se potom usadili. Následující neštěstí však učinilo Chan Šen-juanem sirotkem. Ten nás informoval,

„můj otec musel sloužit u statkáře. Když mu bylo 37 let, byl zabit kvůli nedoplacení nájmu za půdu. Brzy poté také matka zemřela násilím statkáře. Tak jsem se stal sirotkem a začal mi toulavý život. V zimě oného roku jsem potkal dobrosrdečného lidového umělce, který nazývám dědečka Ma."

Dědek Ma se vyznal v umění Chualu. Chan Šen-juan se začal od něho učit. Oba se živili pouličním zpěvem. Chan Šen-juan má talent i má doré hrdlo. Ještě se choval loajálně. Dědeček Ma mu pak předal všechny znalosti v umění Chual. Chan Šen-juan brzy ovládal zpěvní techniku. Uměl nejen zpívat, ale i komponovat.

Uvedené zážitky z dětství pana Chan Šen-juana jsou počátkem jeho umělecké kariéry s Chualem. Hluboký pocit tohoto umění mu však vznikl bezvýsledným milostným příběhem z jeho mládí. Pan Chan Šen-juan má svou první lásku v živé paměti. Když nám vyprávěl, jakoby se vrátil do období před desítek let a na tváři se mu objevila síla mládí a nesmírná emoce.

„měl jsem dobrý hlas. Dobře jsem zpíval horské písně a také ovládal komponovat. Když mi bylo 17 nebo 18 let, potkal jsem holku trhající trávy u silnice. Pak jsem jí improvizačně zazpíval písničku Chual."

Holka byla jeho zpěvem dojata a reagovala nádherným zpěvem. Oba se tedy seznámili. Poté se často komunikovali zpěvem Chualu a postupně se zamilovali. Čistá láska však narazila na silný nesouhlas boháčské rodiny holky. Rodiče ji nechtěli vdat za chudého kluka a ještě ho dal zadržet do věznice.

Pan Chan Šen-juan po propuštění na svobodu už našel svou lásku. Prý se nevdala a zemřela zármutkem. Milostný příběh se jen stal pěknou a hořkou vzpomínkou pana Chan Šen-juana. Chual tak představoval důležitou cestu k vyjádření jeho emoce a odstranění duševní bolesti a stal se mu nepostradatelnou částí života.

Sin-ťiang je mimo jiné věhlasný jako „domov písní a tanců". Zdejší etnické menšiny rádi zpívají a tancují. V takovém prostředí je pan Chan Šen-juan podle čínského přísloví „rybou ve vodě". Učil se zpěvní umění od různých národností a tak učinil své umění Chualu svérázným.

V Chualu sin-ťiangského typu byl po melodické stránce převzat rychlý rytmus ujgurské hudby a po stránce zpívání pak humor lidových umělců kazašské národnosti.

Pan Chan Šen-juan v ujgurském řeči. Umí zpívat lidové písně v několika jazycích národnostních menšin. Svým jménem a uměním Chualu je proslulý mezi místními obyvateli. Mnozí se od něho učí s velkým zájmem. Pan Chan Šen-juan jim rád předává své veškeré znalosti v umění Chual. Mezi jeho studenty patří rolníci, inteligenti i státní úředníci.

Pan Chan Šen-juan zpívá Chual již více než 70 let. Jeho editovaných či opsaných písní je přes 500. Mnohé díla byla ještě přeložena do japonštiny a šířila se do Japonska. Pan Chan Šen-juan nyní žije v malé vesničce Sin-ťiangu, kde nadále komponuje a vyučuje.