Slyšíte čtení žáků základní školy v městečku Lu Lang v tibetském kraji Lin Zhi. Městečko má přes tisíc obyvatel. Ve škole je 163 žáků, kteří pochází vesměs z rodin tibetských rolníků a pastevců. V minulosti zde bylo málo tříd a primitivní vyučovací prostředky. V roce 2003 uvolnila tibetská vláda více než milion čínských jüanů na zlepšení školství. Nyní má tato škola už speciální třídu pro dálkové studium, která je vybavena počítači a televizorem. Pomocí nich mohou žáci sledovat vyučování v rozvinutějších oblastech a získat tak ještě více informací z domova i ze zahraničí.

Taková dobře vybavená škola není v Tibetu ojedinělá, a to díky jak pozornosti vlády, tak pomoci celé země.

Pan Liu Dongchang, zástupce tajemníka okresního stranického výboru v Jiang Zi v tibetském kraji Ri Ke Ze, pochází ze Šanghaje a pracuje zde prozatímně na pomoc výstavbě Tibetu. Je nyní zodpovědný za školství. Díky jeho úsilí přispěla řada vnitrozemských podniků a orgánů na zlepšení školství v kraji Ri Ke Ze pěnězi v sumě jeden milion 800 tisíc jüanů. Říká:

„Stále považujeme školství za základ rozvoje Tibetu. Domníváme se, že bez ohledu na to, jaké potíže máme, nesmíme nechat, aby děti a školy trpěly nouzi."

Jejich úsilí změnilo nejen školní podmínky, ale také pojetí zdejších obyvatel. Tibetští rolníci a pastevci vidí na vlastní oči změny, které do jejich života přineslo vzdělání, proto mnoho Tibeťanů, kteří v minulosti nevěnovali pozornost školní docházce svých dětí, ji začalo podporovat.

Korespondent se v okresu Jiang Zi setkal s žákyní devátého ročníku Suolang Deji. Její rodiči jsou pastevci.

Řekla, že ve škole se učí mnoho předmětů, mezi nimiž se ji nejvíc líbí práce s počítači, čínština a angličtina. Převážná většina jejích učitelů jso místní a vyučují hlavně tibetsky. Povídá:

„Teď jsou u nás dobré podmínky. Máme počítače, učíme se angličtině a čínštině i další předměty. Chci v budoucnu pokračovat ve studiu na vysoké škole."

V současném Tibetu je přes tisíc různých škol a docházka dětí ve školopovinném věku přesáhla 87%, pokud jde o základní školy. Úředník Městského úřadu školství a sportu Tibeťan Jiayong Sangding pracuje v rezortu škoství už přes 30 let. Sám sebe označil za svědka vývoje tibetského školství. Uvádí:

„Školství v Tibetu vyrostlo skoro od nuly. Před demokratickou reformou nebylo u nás v podstatě školství v moderním smyslu. V roce 1952 zřídila ústřední vláda v Tibetu první základní školu, totiž Městskou školu ve Lhase. V letošním říjnu se v tomto městě popularizovala devítiletá školní docházka a byla v podstatě likvidována negramotnost u mladých lidí a lidí ve středním věku."

Informoval, že v posledních 10 letech uvolnil stát více než 400 milionů jüanů na budování nových škol a rekonstrukci starých i stavbu pozemních přijímacích stanic družic, atd. Současně s tím posílilo i tibetské vysoké školství a výchova zdejších učitelů a školních manažerů.