Yang Hongying má hezký a elegantní zevnějšek. Jako její díla i její slova jsou také naplněná dětskou radostí. Řekla, že mnoho dětí jí řeklo, že jejich dětství není veselé. Mají mnoho učení a trpí příliš vysokými nároky svých rodičů, učitelů a společenosti. Dospělí lidé, kteří mají děti rádi, vzali dětem radost.

Zkušenosti s dětskými neradostnými pocity rozhodly o tom, že si Yang Hongying vybrala cestou literární tvorby pro děti. Když byl ji 19 let Yang Hongying jako učitelka pracovala v obecné škole v Cheng Du, hlavním městě provincie Si Chuan. Zjistila, že děti nemají zájem číst knihy. Domnívala se však, že když děti najdou v knížkách radost, budou mít zájem o četbu. Ale v učebních osnovách a ve způsobu vyučování existují nedostatky. Proto Yang Hongying začala psat dětské příběhy pro své žáky sama. Když tyto příběhy pak četla v hodinách vyučování, jedním rázem upoutala pozornosti dětí. Po vyučování se žáci dožadovaly dalšího čtení a navrhly, aby učitelka vydala knihu, aby více dětí mohlo číst tyto příběhy. Když si dneska Yang vzpomíná na tehdejší poměry, vzrušeně říká, že právě děti byly u počátků její dětské literární tvorby.

Yang Hongying si stanovila ten princip své literální tvorby, že chce dětem vrátit radost. Její knihy „Deník děvčátka", „Deník kluka", „Hezká učitelka a student-uličník", „Uličník v 3. třídě pátého ročníku" a mnoho jiných příběhů o dospívání vstoupilo do života nesčíselného množství dětí. Čtenáři ocenili i to, že Yang Hongying vystupuje ve svých pohádkách jako jedna z postav. Řekla, že pracovala jako učitelka v obecné škole, hlavní redaktorka dětského časopisu a je také matkou. Proto dobře zná dětskou duši. Žije v dětském světě a tento svět je její slunce, vzduch a voda.

Kvůli dětské literální tvorbě v posledních letech Yang Hongying mnoho cestovala. Nedávno odjela na pastviny do provincie Qing Hai a rozdávala své knihy tamním dětem. Její knížky se dětem velmi líbily a hodně se taky nasmály. Yang Hongying byla hluboce dojata. Řekla, že pro děti v chudých oblastech malá duševní potrava je obrovskou vzacností a přinesla jim velkou radost. Cítila se, že jako spisovatelka dětské literatury má velkou odpovědnost a náročné úkoly. Současně doufá, že dospělí budou věňovat větší péči dětem a budou se zamýšlet nad problémy dospívání a puberty a skutečně vrátí dětem radost.