V 50. letech čínská vláda organizovala průzkum jazyků národnostních menšin. Přibližně vyjasnila situaci v používání druhů jazyků a nářečí. Stát postupně vydával encyklopedii jazyků čínských národnostních menšin, slovníky a diplomové práce, čímž položil základy budování čínské jazykovědy.

Před rokem 1949, kdy byla vytvořena nová Čína, mělo svůj jazyk jenom 21 národů. Tyto národy byly národ chanský, mongolský, tibetský, ujgurský, korejský, Hasake, Xibo, Dai, uzbecký, Kerkezi, Tataři, Rusové, Yi, Naxi, Miao, Jinpo, Lisu, Wa i národy Hui, mandžuský a She, které používají čínštinu. V 50. letech stát vytvořil fonetické písmo používající latinku pro národy Zhuang, Buyi, Miao, Dong, Hani, Naxi, Yi atd. také pomáhal národům Miao, Dai, Jinpo v reformě a zlepšení písma.

Druhy jazyků čínských národnostních menšin hlavně zahrnují ideografické a fonetické písmo. Celkem existuje 7 takového druhů písma tibetské, korejské, písmo Huihu, písmo Dai, písmo arabské, latinska a azbuka. Např. Tibetské písmo bylo vytvořeno v 7. století, písmo ujgurské v desátém mongolské písmo pak ve 13. století.

V uplynulých 50. letech po vytvoření nové Číny národní filogická práce dosáhla velkých výsledků. Čínská vláda přikládá velkou důležitost národní výchově za pomoci národnostního jazyka a písma. Na konci 80. letech bylo vyučováno ve škole 29 druhů písma. Jazyky a písma národnostních menšin se nejen užívají ve správních a justičních činnostech v národních autonomních oblastech, ale také se široce užívají v oblastech kultury, vydavatelské činnosti, zpravodajství, rozhlasu atd. dosud je v Číně skoro 40 nakladatelství pracujících s jazyky a písmem národnostních menšin. Vydávají se různé knihy, noviny, časopisy a učebnici v 23 jazycích těchto menšin. V roce 1950 začal /střední lidový rozhals vysílat v mongolském jazykce, tibetském jazyce, jazyce ujkurské, jazyce Hasake a korejském jazyce, současně v 11 provinciích a autonomních oblastech jsou rádia vysílající v národnostních jazycích. Několik televizí také vysílá programy v národnostních jazycích.