Čína je mnohonárodní zemí. Kromě národa Chan, který tvoří naprostou většinu čínské populace, žije ještě 55 etnických menšin. Tibetská národnost má více než pět milionů obyvatel. Čína je domovem nauky o Tibetu.

Naši předkové už dávno věnovali pozornost záznamu a výzkumu tibetské společnosti, historie, náboženství, kultury a přírodních jevů. Nauka o Tibetu se začala systematizovat a standardizovat při integraci nejrůznějších národností.

Tato nauka v moderním smyslu slova , tedy jako samostatný obor ještě nebyl vytvořen před r. 1951, kdy došlo k mírovému osvobození Tibetu. Protože se tam zavádělo nevolnictví a monopolizovala tibetskou kulturu hrstka otrokářů. V nauce o Tibetu tím panovala nábožensko-kulturní myšlenka reprezentující zájmy otrokářů.

Rychlý rozvoj této nauky byl zaznemnán v uplynulém půlstoletí, zejména po zavedení reforem a otevírání se světu. Čínská vláda důsledně věnuje pozornost nejen hospodářskému rozvoji Tibetu, ale také pokroku tibetské vědy a techniky, kultury a školství. Podporuje profesory a odborníky při hlubokém zkoumání významnně reálních ekonomických problémů a vynikající tradiční kultury tibetského národa.

Čínská nauka o Tibetu tak zaznamenala plodné výsledky. V oblasti dějepisu byla publikována série knih, například Dějiny Tibetu, Stručná historie tibetského národa, Životopis dalajlámy a životopis pančelámy. V náboženském oboru čínská vláda uvolnila velké množství finančních prostředků na editování náboženských knih v tibetském jazyce. Také bylo dosaženo velkých úspěchů ve výzkumu tibetského umění a lidové literatury, v archeologii a archívnictví, a ve studiu tibetské farmacie a lékařství. Generální tajemník čínského střediska pro nauku o Tibetu pan La-pa-pchin-cuo uvedl, že v uplynulých více než dvaceti letech bylo publikováno přes tisíc studií a také se rozšířují sféry výzkumu a roste počet výzkumných orgánů.

Nauka o Tibetu má v Číně ucelenou soustavu. Podle statistiky je v zemi více než 50 výzkumných orgánů, kde působí přes dva tisíce odborných osob. Některé vysoké školy se také zabývají přípravou doktorů zaměřených na nauku o Tibetu. Čína už zaznamenala mezinárodní úroveň v tematickém studiu, ve výzkumu dynastických období a ve studiu obecných dějin.

Nauka o Tibetu se opravdu nachází v období všestranného rozvoje a rozkvětu. Statistické údaje ukazují, že v letech 1949 – 2000 bylo v celé zemi vydáno kolem 3200 druhů knih o Tibetu a že v letech 1950 – 1998 bylo uveřejněno více než 24 tisíc příslušných studií či příspěvků.

Ten, kdo se seznámil s Čínou a Tibetem, nepopírá rychlý vývoj nauky o Tibetu, která hraje čím dál tím větší úlohu při podpoře tradiční kultury tibetského národa a sociálně hospodářského pokroku tibetské autonomní oblasti. Plodné výsledky této nauky také znamenají silnou obhajobu proti Dalajlamově skupině a západním protičínským živlům, které úmyslně šíří absurdní tézi o zániku tradiční tibetské kultury.