|
V 90. letech minulého století začala v Číně hromadná migrace obyvatel z venkova do měst. Mezi migranty je mnoho školopovinných dětí. Kvůli tomu, že nemohly najít ve městech vhodné školy, mnoho z nich přerušilo školní docházku. Kromě v Číně existují děti, kterým hrozí přerušení školní docházky z finančních důvodu. Za podpory místních vlád na všech stupních řízení a mimovládních organizací, před více než 10 lety byly v Číně odstartovány projekty Naděje a Jární poupě, které finačně pomáhají chudým dětem na venkově. V současnosti byl zahájen v pořadí třetí projekt Tři nepoplatky. Díky tomuto projektu chudé děti už nemusí neplatí školné, poplatek za učebnice a školní pomůcky.
Jako příklad uvádíme Kunming, metropoli provincie Junnan. Na realizaci posledně jmenovaného projektu zdejší městská vláda nedávno uvolnila částku v sumě 6 milionů čínských jüanů. Tato suma pomůže 20 tisícům chudých středoškoláků a 5 tisícům žákům základních škol pokračovat ve studiu. Pan Zhao Bao-sheng, kdysi rolník, který před několika lety přijel do Kunmingu, říká:
„Prodáváme zde zeleninu a moc nevyděláváme. V minulosti jsme museli každý rok platit přes tisíc jüanů za studium dětí. To byly pro nás velké výdaje. Díky projektu Tři nepoplatky se naše břemeno odlehčilo a to je dobře."
Pracovník školského odboru městského úřadu v Kunmingu Tian Wei-dong potvrdil, že projekt se od samého začátku setkal s velkou odezvou. Uvádí:
„Když chudí rodiče nebudou moci financovat školní docházku svých dětí, tak děti nezůstanou ve školních lavicích. Nyní za školu platí vláda, což méně solventní rodiče velmi těší."
Podle Zákona o školství má každé dítě ve školopovinném věku právo na vzdělání. Po této stránce ale existoval problém.
Dívka Ding Ja-wen přijela z venkova do Pekingu před několika lety se svými rodiči. Protože základní a střední školy v některých čínských městech, včetně Pekingu nepřijímaly děti, které se nenarodily v těchto městech a nebyly zapsány v matrikách těchto měst, děti migrantů tak nemohly chodit do školy. Tento osud postihl i dívku Ding Ja-wen, která v Pekingu nemohla studovat. Před dvěma lety však bylo toto ustanovení zrušeno a v některých městech byly dokonce zřízeny speciální školy pro děti bez výpisu z místní matriky. Díky tomu 10-letá Ding začala chodit do základní školy Ju-čchuan-lu v Pekingu. Říká:
„Zdejší učitelé zacházejí s námi jako se svými dětmi. Když jsme byli onemocněni, učitelé nás upozornili včasně brát léky; když někdo padl na zem a byl zraněn, učitelé ho vedli do nemocnice a potom mu učili za své dovolené; pro bezpečnost na cestě domů škola nás odveze školním autobusem."
Místopředsedkyně Všečínského shromáždění lidových zástupců Gu Xiu-lian ve zmínce o této otázce konstatuje:
„Dokonalá práce s výchovou migrujících dětí a hájení jejich zákonných práv a zájmů mají velmi důležitý význam pro rozvoj hospodářství, stabilizaci společnosti a pokrok kulturnosti."
|
v 
