Tenhle fakt je do značné míry daný historicky, protože v některých chudších oblastech Číny bylo v minulosti zajištění potravy pro sebe a pro rodinu hlavním úkolem každého dne. Tady je možné hledat i příčinu toho, proč dodnes v některých částech země patří třeba hadi, červi, brouci nebo kobylky k vyhledávaným pochoutkám a specialitám.

Samozřejmě nejvznešenější musela být kuchyně císařská. Podle dochovaných záznamů si císař denně vybíral až ze stovky chodů a o kuchyni se na císařském dvoře staralo kolem 5000 lidí. Přes všechny barvy, chutě, vůně, zůstává stále hlavní ingrediencí čínské kuchyně rýže.

Čínská kuchyně se skládá ze čtyřech základních škol – severní, východní, západní a jižní. Rozdíly mezi nimi jsou nejen geografické, klimatické a kulturní, ale také dané historickými okolnostmi.

Velký rozvoj pouličních jídelen nastal začal hlavně v období vlády dynastie Ming, v letech 1368 – 1644. Skvěle propracovaný byl i systém chlazení potravin. V zimě se na pekingských kanálech vylamovaly obrovské kusy ledu a přechovávaly se v jeskyních až do léta na chlazení jídel i nápojů.

Důležité bylo i období, kdy se do čínského jídelníčku dostala kukuřice. Bylo to za vlády dynastie Qing, v letech 1644 – 1911 a přišla samozřejmě z Nového světa, neboli Ameriky.

Z Ameriky se do čínských kuchyní dostaly i další potraviny – fazole, sladké brambory, různé druhy obilí, atd.

Prvním typem čínské kuchyně je kuchyně pekingská, někdy nazývaná také jako severní škola. Používá hodně těstoviny, možná častěji než rýži, a to hlavně nudle, noky, plněné knedlíčky, apod. Hlavními typy přípravy je pečení a smažení na prudkém ohni. Někteří cizinci sice považují pekingskou kuchyni za chudou, ale myslím, že kdo ochutnal třeba legendární pekingskou kachnu, ten si to nemyslí.

Je tu samozřejmě stále silný vliv Mongolska, a tak si můžete v hlavním městě dopřát i legendární hot pot, neboli ohnivý kotlík.

Je to velký kotlík, pod kterým hoří plamen, naobjednáte si ingredience jako jsou skopové maso, brambory, zelí, houby, nudle, apod. A vše si ve vařící omáčce sami připravíte.

Mongolští vojáci kdysi tenhle pokrm připravovali na žhavém uhlí a jako kotlíky jim sloužily vlastní přilbice. Dnes vám v restauraci mezi nohy strčí propanbutanovou bombu, což není dvakrát bezpečné, ale hot pot je skvělý pořád.