Někdo zpívá pro život a někdo žije pro zpěv. 83letý Ha Zha-bu je takovým člověkem, kterého po celý život provází zpěv.

83letý Hu Zha-bu řekl, že od narození slyšel písně od svého otce. Otec ho vzal na ramena, jezdil s ním na koni a zpíval ve stepích písně. V takovém prostředí vyrostl Ha Zha-bu.

Mojí rodiče jsou národní zpěváci, jsem jejich jediný syn. Od děství jsem rád zpíval, učil jsem se zpívat od rodičů. Když mi bylo 17 let uměl jsem mnoho národních písní.

Ha Zha-bu se učil písně od místních mongolských zpěváků, osvojil si pěvecké dovednosti a techniku, postupně se stal lidovým zpěvákem.

Chang diao je jednou z mongolských lidových písní. Šíří se pastvinářskou oblastí Vnitřního Mongolska. Jezdci - zpěváci zpívají zmíněné lidové písně ve stepích na koních. K tomu známý spisovatel Yi Sheng –tao ve své básni popisoval písně Ha Zha-bua. Melodie písní, které zpíval Ha Zha-bu jsou velmi vyzrálé, jako nový čaj, stará kořalka, jemný vítr a voda v řece. Známý básník Xi Murong ve své básni napsal, že jeho písně pronikly do stepí, mrak zapomněl na pochyby, vítr zapomněl dýchat. Všechna srdce a duch s jeho písněmi letěly do širokého prostoru a nechtěly se vrátit. Ale Ha Zha-bu považoval písně Chang diao za velkou širokou step, za svého otce a matku.

Jeho písně si získaly velkou úctu. Ha Zha-bu na několika shromážděních pastýřů ve stepích získal tří koně. To je nejvyšší čest ve stepi. Jméno Ha Zha-bu se šířilo v celé stepi.

Existuje taková zajímavost, že písně Chang diao pomohly Ha Zha-buovi nejen v šíření jeho jména, ale mu zachránily i život. Bylo mu 24 let, gangsterská banda Bu Liya ho unesla a chtěla ho zabít. Před smrtí se ho zeptali na poslední přání. Ha Zha-bu tehdy řekl, že si chce zaspívat nějakou písničku.

Je to stará písníčka, která se jmenuje „Cval koní." Mongolové ji považují za step. Gangsteři poslouchali tuto písničku a požádali ho, aby zpíval další a další. Písně je natolik dojaly k slzám, že ho nakonec pustili, ať zpívá písně na stepích.

V roce 1953 Ha Zha-bu vstoupil do souboru písní a tanců v Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. S písničkami jezdil po celé Číně i po světě. Když měl představení v Mongolsku, dívaci ho 11-krát vyvolali na scénu a chtěli další a další přídavky. Ve Švédsku a Dansku diváci vystoupili na jeviště a mu věnovali mu čersvé květiny a dárky. Ha Zha-bu dobře ví, že na světě existuje jeden jazyk, který nepotřebuje tlumočníka a tím je hudba.

Po každém představení v Japonsku, Sovětském svazu, Švýcarsku a dalších zemích diváci přišli na jevišti a mě objímali, zaspíval jsem tolik písní, kolik dívaci potřebovali.

V roce 1989 mu vláda Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko udělila titul král zpěváků. Je to první lidový zpěvák, který získal takovou čest.

V roce 1987 šel do důchodu a vrátil se domů v Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Je přesvědčen, že jeho život a písně jsou ve stepích. Shromáždil peníze a otevřel kurs pro zpěváky lidových písni a začal vychovávat novou generaci zpěváků.

Stal jsem se známým zpěvákem a získal jsem mnoho cti. Moje umění zmizí, pokud se nebude dále rozvíjet. Rád zpívám a přeji si, aby se toto umění dále rozvíjelo.

Milí posluchači. Seznámili jsme Vás s králem zpěváků mongolské národnosti Ha Zha-buem.