Většina lidí, kteří do Tibetu přijeli poprvé, měla takový dojem: Zdejší nebe je tak modré až je to neuvěřitelné. Zdejší vzduch je neobvykle čistý, že se ho lidé nezadržitelně chtějí do hloubky nadechnout. Při delším pobytu však nastává negativní tělesná reakce na náhorní plošinu, protože hustota tibetského vzduchu je o jednu třetinu nižší než na rovině. Po celý rok jsou zdejší řeky nesmírně průzračné s výjimkou dešťové sezony, kdy povodeň přináší z hor písky.

Úřad Tibetské autonomní oblasti pro ochranu životního prostředí potvrdil, že kvalita vody hlavních tibetských řek je dobrá a její hlavní ukazatele dosáhly státních norem kvality pozemní vody. Většina jezer se nachází stále v původním stavu a nejsou ovlivněna lidskou činností. Kvalita vzduchu hlavních měst také odpovídá státním normám. Přesto se pan Zhang Yongze, zástupce vedoucího zmíněného úřadu, domnívá, že úkol ochrany životního prostředí v Tibetu je stejně těžký.

„Hlavní otázka v ochraně životního prostředí je jeho poměrně vážná situace v některých oblastech. Např. po těžbě rud nebyla půda v příslušných oblastech dostatečně rekultivována a flóra se ideálně neobnovila. Dále docházelo k vážnému pustošení stepi kvůli přírodním pohromám i lidské činnosti."

Pro zmenšení škod v důsledku zásahu lidské činnosti do přírody bylo v Tibetu vyhlášeno před rokem 2000 prvních 13 přírodních rezervací na úrovni autononí oblasti i vyšší, jejichž plocha činila 326 tisíc čtverečních kilometrů a představuje 26.6% celkové rozlohy Tibetu. Kromě toho se zde vybudovalo dalších 15 přírodních rezervací včetně Velké údolí Ja-lu-zang-pu.

S urychlením urbanizace a hospodářského rozvoje tibetská vláda posílila v posledních letech práci s ochranou životního prostředí. Odstranění zdrojů průmyslového znečištění považuje za těžiště ochranné práce, uvolnila téměř 30 milionů čínských jüanů na projekt využití teplých pramenů Yang Ba Jing, kde se uskutečnilo opětovné vracení odpadové vody do země, a investovala 3 miliony jüanů do úpravy prachu a popela v Lhaské cementárně. Vydala dekret, aby 15 podniků vážně znečišťujících životní prostředí, dosáhlo ukazatelů pro odpadový vzduch už do konce roku 2000. Stavba závodu na zpracovávání smetí v okolí Lhasy byla zařazena do čínského zeleného projektu a ústřední vláda Číny poukázala na jeho výstavbu 40 milionů jüanů. Tato autonomní oblast dále vybudovala v Lhase a jiných městech zařízení na zpracovávání odpadové vody.

Jako tibetský úředník pro ochranu životního prostředí se Zhang Yongze domnívá, že se uvědomělost jak vedoucích představitelů tak lidových mas v této oblasti v poledních letech značně zvýšila.

„Oblastní stranická škola každý rok pořádá kurs pro funkcionáře, kde vyučujeme. Příslušné orgány autonomní oblasti žádají, aby všechny stavební objekty byly schvalovány úřadem pro ochranu životního prostředí."

Dále řekl, že jeho úřad bude spolupracovat s lesními a turistickými orgány, podporovat ekologické cestování a žádat, aby cestovní kanceláře věnovaly pozornost sbírání odpadků po cestujících.

5. června, v předvečer Světového dne životního prostředí, uspořádal Tibet televizní soutěž znalostí o životním prostředí a biologii, které se zúčastnili středoškoláci. Vědomosti mladých účastníků soutěže zanechaly v divácích hlubký dojem. Dívka Zhang Suomeng z Lhaského gymnazia Ba Yi konrespondentovi CRI řekla:

„Nechceme žádat, aby ostatní něco dělali. Můžeme však ovlivnit okolní lidi konkrétními činy a osobně začít chránit životní prostředí od nejmenšších věcí."