Taoismus je domorodým náboženstvím v Číně. Vznikl ve druhém století a má historii dlouhou více než 1800 let. Taoismus navazuje na starověkou tradici uctívání přírody a předků. V historii bylo mnoho frakcí, které se postupně vyvíjely ve dvě velké, nazvané Čuan-džen a Džen-yi, vlivné zejména u národa Chan. Je těžko sčítat věřící taoismus kvůli tomu, že pro jejich vstup není přísná ceremonie ani ustanovení. Čína má přes 1500 taostických klášterů, do kterých chodí lidé obětovat a pálit kadidlo.

Taoismus zahrnuje rozmanitých myšlenek a praktik, které prostoupily čínskou civilizací na všech úrovních.

Jádrem taoismu je učení mudrce Laozi (Starého mistra) obsažené v knize Dao-te-ťing neboli Knize o cestě a ctnosti. Slovo dao znamená „cestu" a používá ho mnoho čínských filosofických směrů. V knize Daodejing je dao povýšeno na kosmický princip, prvopočáteční a věčný aspekt vesmíru, který je základem veškerého stvoření, rozmanitosti a forem.

Laozi prý žil v 6.st. př.n.l., byl tedy pravděpodobně současníkem Konfucia. Kolem prvních staletí našeho letopočtu byl Laozi zbožštěn a začal být nazýván „Nejvyšší pán Lao", jeden ze Tří čistých, nejvyšších božstev taoismu.

Nejvyšší bohyní taoistického panteonu je Královna Matka západu, která je jednou z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších postav mezi nesmrtelnými. Královna matka prý žije v pohoří Kchun-lun, v místě, kde se spojuje nebe se zemí, v kouzelném i děsivém území za západními hranicemi čínské civilizace, oplývajícím radovánkami, krásou i nebezpečím. Pokud někde v chrámu uvidíte postavu s levhartím ocasem a tygřími zuby, rozcuchanými vlasy, které by sloužily nefritoví mládenci a dívky a doprovázely ji kouzelné bytosti jako devítiocasá liška, fénix, trojnohý pták a zajíc z měsíce, je to právě Královna Matka západu. V lidových vyprávěních je asi nejslavnější a nejoblíbenější její pěstování broskví nesmrtelnosti, které dozrávají jednou za tři tisíce let. Tyto broskve slouží nesmrtelným jako závěrečný chod hostin, na kterých se podávají takové pochoutky jako medvědí tlapy, opičí rty či dračí játra. Královna matka západu byla uctívána po více jak dva tisíce let a taoisté ji považovali za prvopočáteční dech nejvyššího Yin – za božskou milenku a učitelku lidských bytostí, které pátrají po nesmrtelnosti. V raných dobách taoismu dokonce mnoho lidí věřilo, že pokud budou uctívat Královnu matku západu a nosit amulety s jejím jménem, tak nezemřou.

Čínská víra, že je možné dosáhnout nesmrtelnosti, je starší než taoismus, ale teprve taoistické školy vytvořily z různých technik, zaměřených na získání věčného života, systém. Metody, jak této nesmrtelnosti dosáhnout, byly vyvinuty muži nazývanými Fang-š´ čili „technickými specialisty", kteří se snažili získat vliv a pozici u dvora. Tito specialisté prohlašovali, že vědí, jak překonat smrt a že se to naučili od bytostí, které již dosáhly nesmrtelnosti a teď žijí v ráji na vzdálených vrcholcích hor či rajských ostrovech. Všechny tyto metody byly založeny na pročištění a posílení základní životní síly „čchi". Metody to byly různé, některé spočívaly v hlubokém dýchání, jehož prostřednictvím cirkuluje čchi v těle, při dalších se dodržovaly speciální vegetariánské diety či byly založeny na cvičeních napodobujících pohyb dlouho žijících zvířat, například želv či jeřábů. Někteří specialisté se snažili namíchat nápoje, v nichž bylo hlavní složkou zlato a další minerály, aby se tak tělo stalo pevným a neměnným stejně jako jsou ony. Tyto pokusy nezřídka skončily smrtí, nicméně se hledání nesmrtelnosti stalo rozšířenou záležitostí a mnoho těch, kdo se do tohoto hledání pustili, investovalo spoustu času a peněz na studium těchto praktik. Existují dokonce příběhy o tom, jak celé rodiny vyšly společně do ráje, poté co je Fang-š´ namazal elixírem nesmrtelnosti. Mnozí vládcové povolávali tyto specialisty a šamany ke svým dvorům, aby je učinili nesmrtelnými. Někteří dokonce vysílali celé expedice, které pátrali po rajských ostrovech.