65letý Da Deng bydlí ve vesnici Qiong Lin luobaské střediskové vesnice Nan Yi v okresu Mi Lin. Tato vesnice je blízko čínsko-indických hranic. V této krajině jsou zelené hory, krásná řeka a vlhký vzduch. Žije zde přes 130 Luo-bů. Byt pana Da Denga se nachází uprostřed vesnice. Před jeho hlavním domkem je vidět dřevěnou chatu. Polovina chaty slouží jako skladiště a další část je přijímací pokoj i kuchyň. Nadmořtská výška této oblasti je voce než 3000 metrů, proto je v chatě položena stále železná pec, pomocí které se jak topí, tak i vaří.

Pan Da Deng je nízké a štíhlé postavy s trochu nepořádnými vlasy, ale také vitalitou. Tehdy pršelo, takže stařec korespondenta pozval k posezení u pece. Na ní byl tlakový hrnec, který právě vařil.

Da Deng řekl, že se sem přestěhoval v roce 1965. před tím bydlel spolu s mladším bratrem, manželkou a nejstarší dcerou u čínsko-indických hranic. V dané době žili v bídě, někdy neměli žádnou sklizeň.

Dále povídal, že měli tehdy jenom jednu indickou deku, kterou používali společně při spaní. Když se přestěhovali do vesnice Qiong Lin, dala jim vláda více než 1300 kilogramů obilí, množství bavlněných látek, 4 vlněné deky, které byly podle něj velmi drahé, a kuchyňské nádobí i další předměty denní potřeby.

Pan Da Deng vzpomínal na to, že pod nadvládou místní vlády starého Tibetu bylo sociální postavení národnosti Luo Ba velmi nízké, ani neměla právo žít na rovinách. Sklizeň obilovin na horách byla malá, proto museli Luo-bové lovit zvířata a jedli horské myšky. Jejich byty byly jednoduše postaveny z bambusu.

Náfrodnost Luo Ba má svůj jazyk, ale nemá písmo. Da Deng řekl, že ve starém Tibetu neměla většina z Luo-bů právo učit se písmům jiných národností, proto neměl možnost navštívit školu. Dnes jeho vnuci stejně jako děti tibetské národnosti studují v normálních školách. Z dětí jeho střediskové vesnice vyrostli také vysokoškoláci.