Zemědělská a pastevní produkce celého Tibetu v r. 2000 činila 4 miliardy 780 milionů juanů, což představuje 32,2 násobku oproti r. 1959. Produkce obilovin dosáhla 962 tisíc a 200 tun, tedy zvýšení o 5,3 násobku. Pěstitelství zaznamenalo rekordní úrodu za nepřetržitých 13 let. Orná půda s mechanizovanou produkcí činila 4 miliony 730 tisíc mu/200 mu se rovná hektaru/. Šlechtěné hybridy se aplikují u 2 milionů 430 tisíc mu, což pokrývá 72 procent zemědělské půdy v Tibetu.

Tyto číslice jsou fádní, ale přesvědčivé. Lidé si nikdy nezapomenou, že po nějakou dobu od mírového osvobození Tibetu bylo jeho zemědělství a pastevectví ve stavu plné závislosti na přírodě a počasí. Nyní se ale u širokých usedlostí již zakořenilo moderní zemědělství. Taková změna je zázrakem náhorní plošiny.

Kromě toho spočívá změna Tibetu i na prudkém rozvoji turistiky. Jsou tam bohaté turistické zdroje: vrchol Ču-mu-lang-ma, velké údolí Jarlung Zanbo, palác Potala, jezero Namucu.Jakákoli atrakce je světoznámá a zachvacující, buď největší nebo nejvyšší, buď první nebo nejlepší na světě. Podnětem turistického ruchu se stala politika reforem a otevírání se světu. V r. 1980 přijelo do Tibetu necelých tisíc zahraničních turistů a v současné době je jich na tisíc za každé tři dny. Přímé a nepřímé příjmy z přijetí cizích turistů činí 3 miliardy 300 milionů juanů, což tvoří 70 procent produkce terciárního sektoru v Tibetu. Podle statistiky, příjmy z turistiky již zaujímá 6 procent hrubého domácího produktu. Turistika ještě podpořila rychlý rozvoj příslušných odvětví. Produkce terciárního sektoru v r. 2000 rápidně vzrostla na 4 miliardy 742 milionů juanů.

Jak místní vláda informovala, v Tibetské autonomní oblasti je 157 podniků turistického zaměření, z toho 35 turistických kanceláří a 84 interhotelů a asi 10 tisíc lůžek. Důležité je to, že turistický ruch umožnil mnoha rolníkům, pastevcům a městských obyvatel dostat se z bídy. Využívají turistiky k nástupu na cestu blahobytného života. Zavedení státní strategie hospodářského využití západních částí země zase poskytlo dobrou šanci pro další rozvoj tibetské turistiky. V době desáté pětiletky chce Tibet přilákat 5 milionů 460 tisíc turistů, aby přímá produkce turistiky dosáhla 6 miliard juanů.

Následující data nám napomohou lépe poznat tibetský hospodářský pokrok po mírovém osvobození. V r. 2000 činil hrubý domácí produkt celé autonomní oblasti 117 miliard 400 milionů juanů, což představuje 30,1 násobku oproti r. 1951. Čisté příjmy na hlavu jednoho vesničana či měšťana vzrostly o 6,6 násoku, respektive 10,4 násobku oproti r. 1978. bytové podmínky Tibeťanů se velice zlepšily, plocha na hlavu jednoho měšťana v r. 2000 byla 20,04 metrů čtverečních a na hlavu jednoho vesničana byla 23,16 metrů čtverečních. 95 procent rolníků si vyřešilo otázku ošacení a jídla. Průmyslová produkce se zvýšila o 11 násobků oproti r. 1959...

Zasněžená náhorní plošina tvořící šestinu čínského území definitivně změnila ekonomický vzhled za krátkých 50 let a zajistila klidný život více než dvou milionů Tibeťanů. Vznikl potěšující stav ekonomického rozvoje, společenské stability a národní solidarity. To je lidským zázrakem, který vytvořili Tibeťané různých národností pod vedením KS Číny. Tibet již vstoupil do dalšího nejlepšího historického období, kdy se snaží budovat společnost všestranného blahobytu.