Dislokace projektů je rozptýlená. Tepelná elektrárna Langjug se nachází na severu Tibetu v regionu Ngari. Dále je jeden projekt situován na jihu Tibetu, jeden v městské části Lhasy, pět v regionu Lhoka. Projekty leží také v Chamdo, Nying-čchi a jiných regionech.

Pro elektrárnu Yamzhog Yumco činily úvěry od Národní rozvojové banky 66,7 procent investic potřebných na stavbu tohoto projektu, situovaného asi 86 kilometrů od Lhasy. Uvedením elektrárny do provozu se účinně upravila struktura energií v Tibetu a také se zmírnil vážný nedostatek elektřiny, který panoval po dlouhou dobu v regionu Lhase.

Pro elektrárnu Oiga činily úvěry od Národní rozvojové banky 94,66 procent investic potřebných na stavbu tohoto projektu. Po jeho uvedení do provozu se do značné míry zvýšila dodávka elektřiny pro celý Tibet.

Pastevci Tibetu se postupně loučili s kočovným životem. Ústřední vláda hodlá uvolnit dvěstě milionů juanů na výstavbu pastvin a osad v Tibetu.

Tibet je jednou z pěti největších pastevních oblastí v Číně. Má k dispozici přírodní pastvisko na ploše více než 82 milionů hektarů a přes 23 milionů kusů pastevního dobytka. Pastevectví se již stalo jedním z důležitých odvětví pro realizaci prudkého sociálně hospodářského rozvoje Tibetu.

Zmíněný projekt byl určen na čtvrté ústřední konferenci o pomoci Tibetu. Má za cíl změnit dosud zaostalé výrobní a životní podmínky místních rolníků a pastevců.

Na zavedení tohoto projekzu se již splnily investice ve výši 130 milionů juanů. Byly vystavěny domy o více než 600 tisíc metrů čtverečních, čímž se urovnala otázka osad pro 48 tisíc kočovných pastevců. Dále se splnily řady dílčích projektů, zaměřených na položení dobrého základu pro rozvoj pastevectví.

S cílem vyřešit otázku pitné vody pro lidi a dobytka se zavádí od r. 2000 projekt, do něhož bylo již investováno více než 520 milionů juanů a který přinesl výhody 554 tisíc lidem a 6 milionům 440 tisíc dobytčatům.

Tibet má bohaté vodní zdroje, ale kvůli zvláštním přírodním podmínkám bylo těžko získat pitnou vodu. Od padesátých let minulého století se podnikla řada opatření, která do r. 2000 přispěla k vyřešení obtíží 243 tisíc lidí a 5 milionů 100 tisíc dobytčatům. Avšak zbývalo 600 tisíc obyvatel s obtížemi pitné vody, kteří tvořili přes 30 procent celkového počtu tibetských rolníků a pastevců. Orgány správy pro vodní hospodářství proto zahájily evidenci postižených míst a podle jejich odlišných situací byly hloubeny studny veškerého druhu.

Projekt se zaváví po dvou etapách. Zbývá jen 46 tisíc obyvatel, jejichž obtíže s pitnou vodou budou urovnány do června příštího roku.