Tibetské jméno Yang Jin česky znamená „vílu". Paní Yang Jin je asi 50 let, je vysoké postavy, mluví rychle, jedná kategoricky a chodí jako vítr, rychle a lehce. Žije po dlouhou dobu na náhorní plošině, proto je její obličej snědý a svítivý a oči jí září. V roce 1998 začala zastávat funkci zástupkyně ředitele Správy cestovního ruchu Tibetské autonomní oblasti. V první části našeho příspěvku jsme mluvili o stavu cestovního ruchu v počáteční době působnosti paní Yang Jin ve zmíněné správě a její energickém úsilí o změně takového stavu. V druhé části příspěvku budeme pokračovat v tomto tématu.

Tehdejší podmínky pro rozvoj cestování v Tibetu nebyly dozrálé, a to jednak spočívá v tom, že nebyla dostatečné silnice a dopravní prostředky, zejména v sezóně, což nebylo pohodlné pro turisty; dále spočívá také v tom, že nebyla zde dostatečná turistická zařízení, což neodpovídalo poptávce po všestranném otevírání se této oblasti turistům. Proto stalo před paní Yang Jin, která chtěla dělat průkopnictví, nemálo obtíží. Yang Jin se však domnívala, že i když byl Tibet v minulosti relativně uzavřený a pojetí života obyvatel bylo poměrně zaostalé, došlo zde k praktickým změnám, a to více méně je zásluhou rozvoje turistiky. Současně s kontakty s domácími i zámořskými turisty se pojetí života Tibeťanů pomalu mění. Proto je toho názoru, že práce s turistickým ruchem má širokou perspektivu.

Podle paní Yang Jin, ke značné změně dochází zejména u tibetských žen. Na ulici Ba Jiao, kterou turisté nejvíce navštěvují, je vidět mnoho žen za pulty stánků. V minulosti se možná staraly doma o děti nebo pracovaly na polích, teď se však zabývají obchodem, mluví nejen čínsky, ale také se mohou dohadovat o ceně anglicky se cizím cestovateli.

Podle ní docházelo u sebe také ke změně, kterou si ani sama nevšimla. V uplynulých letech kladla na sebe náročné požadavky. Využívala všeho volného času ke studiu nových znalostí. Zejména po nástupu do funkce zástupkyně ředitele oblastní správy cestovního ruchu se učila ještě pilněji, protože je to úplný nový rezort pro ni. Vždy je přesvědčena, že může překonat jakoukoli potíž.

Yang Jin řekla, že perspektiva žen je zde hezká, jen musí samy vynakládat úsilí. Ženy, jako je ona, jsou všude. Výtečné ženy jsou v Tibetu v každém povolání a mnoho Tibeťanek se podílí na rozhodování.

Stejně jako každá matka měla paní Yang Jin však také obavu. Na začátku svého pobytu v Lhase, hlavním městě Tibetu, její dvě děti právě studovaly na střední škole a zůstávaly v jejím domově v kraji Lin Zhi. Byla daleko od nich a nemohla se čato jet na ně podívat. Když se po nich zasteskla, zavolala jím z Lhasy a hovořila s nimi o studiu a životě. Nejvíce ji těšilo, když se mohla vrátit do domova. Řekla, že pro matku jsou děti vždy malé.