Tibet má 683 střediskových obcí na území o milion 220 tisíc kilometrů čtverečních. Na kilometr čtvereční připadá necelí tři obyvatele. V r. 1952 se poprvé zřídil v Lhase telefonní transformátor s 80ti vstupy a v r. 1976 byly montovány v celém Tibetu transformátory s 2287 vstupy. Meziměstský hovor se musel přepojit přes ústředu a ještě zaznamenal špatnou kvalitu signálu. Ke konci minulého století bylo v zemědělských a pastevních oblastech Tibetu maximálně 775 telefonických účastníků.

V současné době se telefonické spojení vede do nejodlehlejších obcí, odkud se dá telefonovat do různých koutů světa nebo připojit se do internetu.

S cílem vyřešit těžkost spojů použil Tibet veškeré prostředky včetně telefonického vedení, mikrovlny, družice, podzemního kabelu a optické vlákny. Dnešní telekomunikační síť spojující veškeré střediskové obce se začala stavět v loňském roce. Firma China Telekom uvolnila k tomu 410 milionů juanů. Během krátkého roku se početní stav zemědělských a pastevních účastníků zvýšil na 17 tisíc a 800.

Díky obrovské sumě státních investic na silniční výstavbu byla v Tibetu podstatně vytvořena struktura moderní dopravy, která zabezpečuje dovoz a vývoz materiálu do Tibetu a potřeby jeho sociálně hospodářského rozvoje.

V padesátých letech minulého století čínská armáda vystavěla dvě silniční magistrály vedoucí do Tibetu ze S´-čchuanu a Činhaje, čímž skončila bezsilniční historie Tibetu. V letech 1951-1989 vyčlenila ústřední vláda sedm miliard juanů na výstavbu tibetskou výstavbu silniční dopravy. Poté posílila investice a během desáté pětiletky uvolnila dokonce 14 miliard juanů, což tvoří asi třetinu celkových investic na základní výstavbu Tibetské autonomní oblasti.

Ke konci 2003 celková délka silnic v Tibetu dosáhla 41 tisíc a 302 kilometrů, z nichž je meziokrsková dráha 3268 kilometrů a meziměstská dráha 32195 kilometrů. Vesnice se už vedou do 627 z 683 obcí a 4214 z 5956 vesnicí. Přitom se neustále zlepšoval stav silnic. 24. srpna byla úspěšně dokončena rekonstrukce činhajsko-tibetské magistrály. Také se definitivně upravil nebezpečný úsek s´čchuansko-tibetské magistrály, který kvůli sesouvání půdy zůstával největším problémem v uplynulém půlstoletí.

Díky stále pohodlnější dopravě zazamenávala tibetská ekonomika prudký rozvoj. Po uvedení zmíněných dvou magistrál do provozu bylo dopraveno ze vnitrozemí do Tibetu přes 20 milionů tun materiálu. Průměr hrubého domácího produktu na hlavu jednoho Tibeťana se zvýšil z 241 juanů v r. 1965 na 6874 juanů v r. 2003. Cestování autem po Tibetu se stává módou.

Předpokládá se, že se státní a provinční magistrály na tibetském území stanou v r. 2010 silným přechodem spojujícím Tibet, vnitrozemí a okolní země a oblasti a že silniční doprava Tibetu v r. 2020 podstatně pokryje potřeby blahobytného společenství.