Blíží se čínský nový rok. Panu Wei Wanzi se pomalu, ale jistě už zaplnil jeho diář plánovaných akcí na toto období. Je to vážený a proslavený bubeník v okrese Donglan v jihočínské provincii Guanxi a blížící se svátky budou pro něho pracovním vrcholem roku. Pozvánky a žádosti o osobní účast dostává už od srpna minulého roku.

„ Hrát na tyto starodávné nástroje, bubny, je největší radostí mého stáří, „ říká 79 letý muž, který je mezi lidmi známý jako mistr a král bronzových bubnů.

Dnes už Wei bubny sám nevyrábí. Nejenže na ně ale sám dodnes hraje, ale dokonce zajímavé a originální kousky stále sbírá. Má například nádhernou a velmi vzácnou sbírku 20 starobylých zvonů z období dynastie Yuan , tedy z let 1271 – 1368. Největší z nich přitom váží 22 kg a měří skoro půl metru. A řada z nich má bizarní tvary – například tvar žáby, slunce, býka, apod.

„ Tvary a podoba starodávných bubnů vycházejí z prastarých vyprávění a příběhů, které se u nás předávají mezi lidmi po tisíciletí. Bronzové bubny jsou součástí naší historie, „ říká Wei.

Podle jedné zprávy z této provincie, konkrétně z okresu Xinhuanet, byli v této oblasti v poslední době nalezeny velmi vzácné bronzové bubny. Jsou staré kolem jednoho tisíce let."

Místní lidé lidové nástroje a bubny především, spojili se svými životy a s důležitými událostmi, které je ovlivňují. Bubny je provázely při svatebních obřadech, smutečních příležitostech, pohřbech i jiných náboženských slavnostech a svátcích.

Lidé věří, že hluboký, vážný zvuk bubnů zahání zlé duchy a ti tak nemohou narušit slavnostní ráz takových akcí.

Archeologové našli i bubny, které se používaly k modlitbám za přivolání deště v období sucha, v době konání známého a velkého Žabího festivalu. Ten připadal na druhý nebo třetí den prvního lunárního měsíce roku.

Vesničané procházeli pole, bubnovali na velké bubny a v průběhu rituálů se modlili za příchod deště v dalším roce.

Panu Wei přinášely bubny potěšení už jako malému chlapci, protože se narodil v rodině bubeníka. Už jako osmiletý se zúčastňoval pravidelných slavností a tak ho ovlivnily na celý život. A jak sám říká – nevzpomíná si ani na jeden okamžik, kdy by uvažoval o tom, že s hrou na bubny přestane, nebo že je vymění za jinou práci nebo za jiný druh hudebního nástroje.

„ Je to můj život, moje košile. A košile, pokud je dobrá, tak se přeci nevyhazuje, „ říká s úsměvem a odchází na setkání s přátely, také bubeníky.