Mým dnešním hostem je mladá Češka Irena, která v Číně už žije déle než dva roky. Musím říct, že když jsem poslouchal její vyprávění co všechno tady stíhá, pochopil jsem, že je to velmi pracovitá a cílevědomá žena.

Ireno, jak jsi se do Číny vlastně dostala ?

Irena – „ Před časem jsme s přítelem našli na internetu, že v Číně je velký hlad po angličtině a po učitelích, kteří jí mohou vyučovat. Tak jsme si našli jednu školu na severu Číny, v Harbínu a vyrazili tam pracovat.

Byla to jazyková škola, kde jsem se později stala vlastně jakousi programovou ředitelkou, zodpovědnou za nábor učitelů a akademickou úroveň celé školy. Vydrželi jsme tam asi rok a půl a potom jsme přesídlili do Pekingu. Tady teď učím angličtinu jednak na školách a současně i nárazově, pro řadu firem, nedávno napříkald pro firmu Toyota."

Mluvíš čínsky ?

Irena – „ Válčím s tím. Dopoledne chodím do školy já, na čínštinu, a odpoledne jsem zase učitelem a učím ostatní angličtinu. Ono to ani jinak nejde, je třeba pracovat.

Ale přiznávám, že čínština není vůbec jednoduchá, nejde ani tak o mluvení, to až zas takový problém není, ale psaní a hlavně používání znaků, to je vážně obtížné. Chodí se mnou do školy také Japonci a Korejci, ale pro ty znaky nejsou tak obtížné jako pro nás, pro Evropany. Bojuji s tím, ale jak říkám – jednoduché to není."

Působila jsi už v severní Číně, teď jsi v Pekingu, takže hodně cestuješ, předpokládám......

Irena – „ S tím cestováním to bohužel pořád není takové, jak bych si představovala, ale snad to doženu v budoucnu. Ráda bych třeba viděla jižní provincie, jako jsou Sečuán a Yunan. Navštívila už jsem severní čínské oblasti, třeba provincii Vnitřní Mongolsko a tam se mi opravdu moc líbilo."

Máš už představu co budeš dělat, až se jednou rozhodneš z Číny odjet ?

Irena – „ Nemám. Mám amerického přítele, a tak budeme volit mezi dvěma možnostmi. Buď se usadíme v Čechách anebo spolu odjedeme a přestěhujeme se do Ameriky, ale vážně jsme o tom ještě takhle vážně nemluvili.

Tady v Číně chceme zůstat ještě tak maximálně do konce letošního roku a až potom se rozhodneme, co vlastně budeme podnikat dál."

Hostem pořadu „ Jak se jim žije „ byla dnes mladá Češka Irena, která v Číně už delší dobu pracuje jako učitelka.

Večerní posezení nad knihou –„ Třikrát život a skutky soudce Ti „– 12. kapitola.

„Kde stála ta konvice „ přerušil ho soudce ti.

„ Na skříňce v levém rohu, ctihodnosti, „ odpověděl Tchang, „ hned vedle měděných kamínek, na kterých se vaří voda na čaj. Čajová konvice byla téměř plná. Doktor Šen dal trochu napít psovi a ten okamžitě pošel.

Potom čaj zahřál a podle pachu určil jed. Nemohl ale prozkoumat vodu v kotlíku na čajových kamínkách, protože se úplně vyvařila."

„ Kdo obvykle nosil soudci vodu na čaj" teptal se Ti.

„ Náčelník si ji nosil sám, „ odpověděl Tchang bez váhání. A protože Ti zvedl obočí, dodal rychle na vysvětlenou : „

„Byl nadšeným vyznavačem čajového kultu, Vaše Ctihodnosti a velice lpěl na všech zásadách a rituálech.

Vždycky trval na tom, že si vodu sám přinese ze zahrady ze studny a také jí sám vařil na čajových kamínkách u sebe v knihovně. Jeho konvice, čajové šálky i krabička byly starožitnými kousky a vždycky si je zamykal do skříňky pod čajovými kamínky. Na můj pokyn udělal ohledač pokusy také s čajovými lístky, ale ukázalo se, že jsou úplně neškodné."

„ Jaká opatření jsi udělal potom ? „ pokračoval Ti.

„ Ihned jsem vypravil zvláštního posla k prefektovi do Pein – fu a přikázal jsem, aby tělo vložili do prozatimní rakve a tu postavili v síni soudcovi prozatimní rezidence.

Pak jsem zapečetil knihovnu. Třetího dne přijela do města jeho excelence vyšetřovatel Nejvyššího soudu. Ten přikázal, aby mu velitel pevnosti dal k dispozici šest tajných agentů vojenské policie a zahájil pečlivé vyšetřování."

„ Ano, četl jsem tu zprávu. Bylo jasně prokázáno, že nikdo nemohl s čajem nic provést a že poté, co soudce odešel do knihovny, nikdo další tam nevkročil. Kdy přesně odtud vyšetřovatel odjel ? „

„ Ráno čtvrtého dne, „ odpověděl Tchang váhavě, „ mě vyšetřovatel zavolal a přikázal mi, abych dal rakev přenést do chrámu Bíleho mraku za východní bránu - měl jsem vyčkat, až bratr zemřelého rozhodne, kde má být mrtvý náčelník definitivně pohřben.

Pak poslal agenty zpátky do pevnosti. Oznámil mi, že bere všechny soudcovy soukromé papíry s sebou do hlavního města a odjel."

Tchang se teď tvářil nejistě a hleděl na soudce pln úzkosti.