Na oslavu lunárního Nového roku, tedy Jarních svátků se lepí na dveře dvojverší, které je psáno na červeném papíru.

Podle historického záznamu první jarní dvojverší napsal před více než tisícem léty pan Meng Chang. Byl šéf města Čeng-tu v jihozápadní Číně. Když se zbavil funkce v době jarních svátků, napsal dvojverší na oba broskvová prkna dvacet centimetrů dlouhá a čtyřicet centimetrů široká. Věšel něj na dveře ložnice. Taková prkna se nazávají broskvový nápis, který se používal proti zloduchům ve starodávné Číně a jiných východoasijských zemích. Jarní dvojverší se vyvíjelo právě z broskvového nápisu.

Pokud jde o vztah mezi jarním dvojverším a broskvovým nápisem, to souvisí i s čínským bájem. V dávné minulosti stála na východočínském moři vysoká hora, plná porostů. Na vrcholu byla kouzelná broskvoň a velký kohout. Každé ráno stál kohout na broskvoni a zakokrhal. Jeho zvuk se šířil daleko do vesnicí a měst a potom se ozvalo kokrhání tamnějších všech kohoutů.

Na úpatí hory však žila skupina zloduchů a čertů. Často kousala do broskve. Nebeský král tudíž poslal dva siláky na ochranu broskvového stromu a velkého kohouta. Poté si čerti dále už netroufali poškodit broskev.

V očích lidí se oba siláci stali ochránci domu proti zloduchům. Na silvestra lidé položili před vchodem domu dva dřevěné figurky z broskve, aby se tak modlili pro štěstí a blahobyt v novém roce. Později pro zjednodušení psali jméno obou siláků každý zvláště do broskvového prkna a věšeli je nad vchodem domu.

Začátkem šestého století našeho letopočtu, tehdejší císařdynastie Tang trpěl halucinací. V noci se mu zdálo, že venku je čertů. Už několik dnů nemohl císař dospat. Pak vyslal dva generály, aby probděli noc u ložnice. Právě v této noci měl císař dobrý spánek. Ale ze zdravotních důvodů nemohli dva generálové probdět každou noc. Císař nechal udělat jejich portréty a vylepit je na dveře. Tento způsob se rychle šířil do různých míst země.

Broskvové prkno s portrétem se později vyvíjelo v novoroční malbu. Prkno s nápisem se pak vyvíjelo v jarní dvojverší. V době dynastie Ming, tedy ve 14. až 17. století, se vylepení jarního dvojverší stalo zvykem o svátcích jara.

Kromě dvojverší je také tradicí vylepení znaku štěstí, ale často obráceně. Prý před stovkami léty probíhala v knížecím dvoře příprava oslav jarních svátků. S cílem získat přízeň knížete napsal majordom mnoho znaků štěstí a nechal sluhu vylepit. Sluha však byl negramotný a vylepil veškeré znaky obráceně. Kníže se rozčilil. Výmluvný majordom vysvětlil tak, že do knížecího dvora letos opravdu přichází štěstí. Protože čínské slovo obráceně zní stejně jako slovo příchod. Vylepení štěstí obraceně se poté stalo tradicí k oslavě lunárního Nového roku.