Pan Sun se narodil ve městě Harbin v provincii Chej Lung-ťiang,

ve severýchodní Číně, kde od dětství žil v bídě. Ve 30. letech minulého století, kdy japonští okupanti prováděli v severovýchodní Číně koloniální výchovu, byl Sun nucen na základní škole učit se japonštinu. Nemyslel, že po dalším samostatném studiu, kdy si důkladně osvojil japonštinu, začne překládat japonské pohádky do čínštiny a tím přispěje k čínsko-japonskému přátelství.

Sun byl vojákem a po vojně začal studovat čínštinu na Pekingské univerzitě. Chtěl se stát spisovatelem, ale ne pohádkářem.

Dále řekl, že začal psát dětské pohádky v nasledujících důvodů. Za prvé, sám od děství měl rad pohádky a jeho babička byla skvělá vyprávěčka pohádek a od ní slyšel mnoho zajímavých příběhů. Za druhé, byl nejstarším z kluků a pečoval o mladšího bratra a tři sestry a vyprávění pohádek bylo jednou z nejlepších metod jak uklidnit mladší sourozence. Pohádky, které Sun vyprávěl vyčetl z knížek nebo je sám vymýšlel. Sun začal pravidelně psát pohádky v době, kdy těžce onemocněl.

„Začal jsem psát pohádky někdy po absolvování Pekingské univerzity a příchodu na Diplomatickou univerzitu, kde jsem pracoval jako učitel. Po šesti letech na univerzitě jsem shromáždil skušenosti k psání románu. Pak jsem těžce onemocněn. Ležel jsem na posteli, lékař mi nedovolil, abych se pohyboval. Díval jsem se na plátěného panáka a začal jsem si představovat že panák chodí a tak jsem napsal pohádku Panák."

Pohádka „Panák" byla literární prvotinou pana Suna. Popsal v ní kouzelné zážitky dobrosrdečného a chytrého panáka. Příběh je stále jednou z nejoblíbenějších pohádek čínských dětí. Potom Sun vydal několik sbírek pohádek, jako například Svatojanské mušky hledají přátele a Gumové kačenky ve sprše.

Do současnosti napsal přes 30 pohádek. Drtivou většinu z nich v 80. letech minulého století ve volném čase.

„Napsal jsem málo pohádek, protože jsem pracoval jako učitel na Diplomatické univerzitě, kde bylo hodně studentů a musel opravovat mnoho studentských úkolů. Psaní pohádek jsem musel odsunout na druhé místo. Zbyl na to jenom volný čas nebo dovolená."

Pohádky pana Suna mají širokou oblibu a jsou dobře hodnoceny. Pan Sun byl nominován na čínskou dětskou literární cenu a cenu za román. V roce 1999 získal mezinárodní literarní cenu Hanse Christiana Andersena, kterou si odletěl převzít do Spojených států.

O své mnohaleté amaterské tvorbě Sun říká,

„Vypadám jako dítě, mám rád takové dětské věci, chytat ryby, bruslit a další. Jsem již starý, ale mám rád dětské věci. Vloni jsem se učil jezdit autem, chtěl jsem prostě zkusit všechno, co je pro mně zajímavé, jako například učit se ovládat počítač."

Čínské pohádky a dětská literární tvorba prochází určitými problémy. Čínské děti láká více zahraniční než domácí literární produkce. Ale pan Sun na tom stále pracuje. Je sice starý, ale přeje si, aby přinesl dětem více duševní potravy. K tomu říká,

„Děti musí mít svou literaturu. Malé děti mají pohádky velmi rády. Ten, kdo chce poskytovat dětskou literatury, musí být kvalitní a dobrá, aby zanechala u dětí hluboký dojem."

Dále řekl, že sice dosáhl úspěchů v dětské tvorbě, ale psát pohádky pro děti není jednoduche. Dětská literatura je pro děti, aby se dětí dívaly na svět. Proto pohádkář musí dobře znát dětskou duši, povahu a jazyk dětí.