Tibet v r. 1958 počátečně vytvořil silniční síť s uzlem v Lhase a celková délka silnic činila více než 7000 kilometrů. Do různých koutů Tibetu se dopravilo množství výrobního a životního materiálu od čínské pevniny, jejíž zboží postupně proniklo na tibetský trh, který dříve monopolizovaly produkty britské a indické výroby. Tibet měl k dispozici čím dál tím větší sortimenty zboží, jeho cena se postupně stabilizovalo a klesalo.

Díky podpoře ze strany státu zaznamenala tibetská ekonomika značný pokrok. V padesátých letech 20. století vznikla celá řada nevídaných moderních průmyslových a dopravních zařízení: Například r. 1953 byl založen první tibetský závod – závod na výrobu koberce v Lhase, r. 1954 byly uvedeny do provozu s-´čchuansko-tibetská silnice a čchinchajsko-tibetská silnice, r. 1955 byla rekonstruována elektrárna s instalovaným výkonem 660 kilowattů, r. 1956 byla otevřena letecká linka z Tibetu do Pekingu, r. 1957 byla uvedena do provozu sin-ťiangsko-tibetská silnice...

Vybudováním investičních projektů včetně uhleného dolu, rudy, lesní farmy, elektrárny a cihlárny byl položen dobrý základ modernizace Tibetu.

V různých obdobích hospodářského rozvoje kladl Tibet důraz na zemědělství a pastevectví. S cílem prosazovat směrnici ústřední vlády o stabilizování rozvoje, Tibet vypracoval začátkem 60. let minulého století 26bodová Ustanovení o konkrétní politice vůči venkovským oblastem a 30bodová Ustanovení o police vůči pastevním oblastem.

Hlavní náplní „šestadvacetky" je stabilizovat individuální vlastnictví rolníků ve prospěch jejich produkce a nezřizovat po dobu nejméně pěti let jednotná zemědělská družstva, aktivně podporovat venkovské řemeslnictví a vedlejší zemědělskou výrobu, prosazovat během pěti let fixní daně sčítané na základě zemědělské produkce z r. 1960, rozhodně chránit venkovské pracovní síly...

Hlavní náplní „třicátky" je stabilizovat individuální vlastnictví pastevců a farmářské vlastnictví, po dobu nejméně pěti let nezřizovat jednotná pastevní družstva, úpřímně prosazovat politiku výhodnou jak pro pastevce tak i pro farmáře, široce rozvíjet volnou výměnu ve propsěch pastevního hospodářství, zavádět daňové úlevy...

Místní vlády na všech stupních udělaly kus práce pro uplatňování zmíněné politiky, jako například rozdávaly úvěry na podporu chudých, poskytovaly výrobní náčiní a nakupovaly pastevní produkt za zvýhodněnou cenu. Současně popularizovaly pluhy nového typu, vybudovaly vodní díla, kultivovaly pole s nízkým výnosem a rozšiřovaly plochu orné půdy. Dále upevňovaly správu nad chovem dobytka, aktivně rozvíjely prevenci a léčbu dobytčích nemocí, rekvalifikovaly zvěrolékaře, chránily pastvinu atd. V r. 1965 se tibetská produkce dobytkářská a zemědělská vzrostly o 93,3 procent, respektive 83 procent ve srovnání s r. 1959 a zaznamenaly meziroční zvýšení o 15,5 procent, respektive 13,8 procent. Hospodářství v zemědělských a pastevních oblastech se rychle rozvíjelo.