Jednou se náš korespondent setkal v Tibetské televizní stanici s tímto známým tibetským hudebním redaktorem. Při setkání pan Qiangjiu Luosang řekl, že jeho rodiče byli chudí rolníci v kraji Chang Du ve východním Tibetu. V roce 1950 z věrnosti pěšky přišli do Lhasy na pouť k uctění Buddhy a tam se narodil Qiangjiu Luosang. Bylo škoda, že nedlouho potom oba onemocněli. Kvůli tomu, že neměli peníze na léčbu, zemřeli jeden za druhým. Takže Qiangjiu Luosang osiřel ve věku 2 nebo 3 let.

Jeho strýc ho postuně dal 6 rodinám k adopci. Malý Qiangjiu žil se všemi trpkostmi a bolestmi. V roce 1959 rozpoutali málokteří Tibeťané horní třídy rebelii, při níž jeho strýc utekl do zahraničí. Bylo štěstí, že po urovnání rebelie začala v Tibetu demokratická reforma, bylo likvidováno feudální nevolnictví v této oblasti, které bylo charakterizováno spojením administrativy s náboženstvím a trvalo několik set let. Miliony nevolníků tím získaly osobní svobodu. Vláda poslala Qiangjiu Luosanga a dalších více než sto toulavých sirotků do speciální třídy sirotků ve 3. Městské základní škole ve Lhase, hlavním městě Tibetu, kde dostali jídlo, šaty a všechny předměty denní potřeby ze státního konta.

Pan Qiangjiu Luosang při vzpomínce na to řekl, že on a jeho malí partneři si velmi cenili této příležitosti k studiu, kterou jim poskytla vláda, protože ve starém Tibetu měli právo na vzdělání jenom mniši a děti úředníků a vrchnosti, zatím co chudí nevolníci, pastevci a jejich děti vůbec neměli možnost navštěvovat školu.

Qiangjiu Luosang skončil cellou záladní školu už za tři roky. Díky výbornému prospěchu byl v roce 1962 vybrán na studium v čínském Ústředním institutu národnostních menšin v Pekingu jako student speciální hudební třídy pro Tibeťany. Byl první tibetský sirotek, který studoval v hlavním městě. Po absolvování vysoké školy se Qiangjiu vrátil do Lhasy a začal více než 30letý hudební život. Pracoval v Tibetském souboru písní a tanců, Vojenském uměleckém souboru a potom v Tibetské televizní stanici. Jeho kolega v televizi řekl, že pan Qiangjiu pracuje už téměř 20 let současně jako hudební redaktor a také jako pracovník pro natáčení, hudební doprovod, sbírání a zpracovávání hudebních materiálů a vždy pracoval velmi pilně.

Tváří v tvář pochvale kolegy, Qiangjiu klidně řekl, že příslušníci Čínské lidové osovobozenecké armády, kteří v minulosti vstoupili do Tibetu, překonali nesčetné potíže a nevolníky osvobodili. Věnovali chudým Tibeťanům své mladí a krev. Když se vrátili do vnitrozemí, byli staří a odjeli pouze s bílými vlasy a vráskami na obličejích. Někteří z nich dokonce věnovali Tibetu svůj život. Měli pevného ducha. Pan Qiangjiu řekl, že musí mít také pevnou vůli stejně jako oni a hoževnatě usilovat o pokrok ve své kariéře.

Právě v takovém duchu pan Qiangjiu odvážně dělá novátorství a co nejlepší tvorbu. Jako první v Tibetu používá počítač k hudební práci a také jako první v Tibetské autonomní oblasti získal státní cenu za kulturní přínos. V uplynulých letech zastával často funkci hudebního vedoucího novoročních televizních večírků a různých velkolepých oslavných kulturních večírků. Televizní relace „Obrození jedné národnosti", „Slunce a měsíc svítí" a „O nástupcích živých buddhů", které vypracoval, získaly velklou cenu v různých televizních soutěžích. Tento kdysi chudý sirotek se dnes stal známou osobností v Tibetských hudebních kruzích a působí jako člen rady Celostátní společnosti televizních hudebníků.