Čínské slovo hutong údajně pochází z mongolského slova „hottog", které znamená „studna". Studna je důležitá jako zdroj vody, a tak se kolem ní usazují lidé. V přeneseném významu tedy začalo toto slovo označovat místo, kde lidé bydlí. Jedná se o uličky a průchody, kterých bylo ve starém pekingu několik tisíc a dodnes je jich na území hlavního města mnoho. Obklopovaly Zakázané město a byly vystavěné za dynastií Yuan, Ming a Čching.

Ve staré Číně bylo striktně rozděleno, která ulice se považovala za ulici a která již byla nazývána jako hutong. Ulice o šířce 36 metrů byla nazývána velkou ulicí, o šířce 18 metrů malou ulicí a o šířce 9 metrů se nazývána hutong. Jelikož byly hutongy vystavěné tak, aby spojovaly jednotlivé široké ulice a vůbec celý Peking je známý svou pravidelností, valná většina hutongů běží buď od severu k jihu nebo od východu k západu. Ne všechny hutongy jsou však přímé a ne všechny vedou horizontálně nebo vertikálně. Některé jsou šikmé, některé jsou poloviční a některé jsou i slepé. Nejkratší pekingský hutong je dlouhý 10 metrů a nejužší je široký 40 centimetrů. Některé mohou mít až 20 zatáček. Právě tyto hutongy dodávaly a stále na mnoha místech dodávají Pekingu zvláštní atmosféru, a to tak silně, že mnoho cestovatelů má Peking spojeno obzvláště s hutongy. Procházet se spletí těchto malých uliček je fascinující zážitek.

Hutongy však není jen architektura a typický styl pekingských uliček, ale i styl života a přemýšlení, zvláště pro starší generaci. Při procházce těmito uličkami lze často narazit na hloučky starších lidí, kteří sedí společně u stolku a hrají karty, madžong a nebo čínské šachy. Brzy ráno a v podvečer je zde plno lidí předvádějících tradiční formy tělesných cvičení, jako je tajiquan, nebo různých zpěváků lidových písní, tanečníků i amatérských umělců tradiční pekingské opery. Důležitou částí místního života je i prodej různých drobných jídel apotravin na dvoukolácích nebo v malých stáncích. Jinými slovy, hutongy jsou plné života.

Hutongy se staly důležitou součástí folklóru čínského národa a staly se inspirací mnoha oper, klasických děl, her a filmů. Proslulý čínský spisovatel Lao-še zasadil děj své známé hry „Čajovna" právě do prostředí pekingských hutongů, kde různorodé postavy z pekingských ulic debatují nad problémy tradiční společnosti. Z novodobých děl uveďme film režiséra Zhang Yanga „Lázně", který je takřka milostnou písní pro krásu hutongů. Ústředním místem jsou stařičké lázně, kam se místní lidé chodí všemožně bavit, ať už hrají společenské hry, nechávají se masírovat, debatují nebo se koupají.

Mnoho hutongů má za sebou nějaký zvláštní příběh. Například hutong zvaný Zhuan-ta na západě města je hojně zmiňován v různých dramatech z doby dynastie Yuan. V oněch místech se narodil známý čínský dramatik Guan Chan-čchin, který bývá někdy přezdíván čínským Shakespearem.

Poblíž Zakázaného města v srdci starého Pekingu leží hutong nazvaný „Přadlena". Poukazuje na známou čínskou pověst o přadleně, původně bohyni, která sestoupila z Nebes na zem a zamilovala se do pasáčka. Její otec Nebeský císař se rozzlobil, vrátil dívku zpět na Nebesa a oddělil ji od milovaného pasáčka Mléčnou dráhou. Na druhé straně Zakázaného města tak lze najít most pojmenovaný „Pasáčkův". Tímto bylo mimo jiné dané najevo, že Zakázané město, které leží mezi těmito dvěma místy uprostřed, je sídlem Nebeského císaře.

Ačkoliv mnoho hutongů bylo zbouráno a přestavěno nebo nahrazeno moderními budovami, zaujímají stále jednu třetinu města. Díky změnám ve společnosti klesá jejich prestiž u místních obyavtel, nicméně stále jsou lákavým místem pro turisty.