Jednoruký muž rázně protestoval, ale Tiao Taj mu poklepal na rameno a odešli. Venku řekl Tia taj Ma Žungovi :

„ Teď jsme se dobře najedli, bratře, a tak bysme se měli pustit do práce. Ale jakpak si vlastně člověk udělá nejlepší dojem o městě ? „

„ No, řekl bych, že se k němu musí prochodit, bratře !"

A tak se vydali na cestu podél osvětlených průčelí obchodů. Přestože mrholilo, bylo všude spousta lidí. Oba přátelé jen tak lelkovali.

Prohlíželi si vystavené zboží a tu a tam se zeptali na cenu. Když došli k chrámu boha války, zašli dovnitř, koupili za pár mědáků svazek vonných tyčinek , zapálili je před oltářem a pomodlili se za duše padlých vojáků.

Když zase šlapali dál, směrem na jih, zaptal se Ma Žung :

„ Chápeš, proč vlastně pořád bojujeme za hranicemi proti těm barbarům ? Proč nenecháme ty mizery se vařit ve vlastní šťávě ? "

„ Nerozumíš politice ani co by se za nehet vešlo, bratře !„

„ Je naší povinností je osvobodit od jejich barbarství a naučit je naší kultuře."

„ Mno, oni ale také nejsou ti Tataři žádní troubové, „ namítl Ma Žung. „ Hele, víš proč netrvají na tom, aby byly jejich nevěsty panny ? Protože, milej kamaráde, musejí brát ohled na to, že tatarský holky jezdí od mala na koni ! Jen aby se to nedozvěděla naše děvčata !"

„ Kdybys přestal s těmi žvásty, „ dopálil se Tiao Taj. „ Teď jsme zabloudili."

Ocitli se zřejmě v rezidenční čtvrti. Ulice byla vydlážděná hladkými kameny a po obou stranách se rýsovaly vysoké zdi kolem panských sídel. Bylo tu ticho, mlha umrtvovala veškeré zvuky.

„ Tamhle před námi je nějaký most, ne ? „ řekl Ma Žung.

„ To bude kanál, co vede směrem na jih a protíná jižní půli města. Když se budeme držet toho kanálu, dostaneme se později zase na obchodní třídu. „