V uplynulých letech zahraniční sdělovací prostředky informovaly, že Dalajláma se chystá vydát prohlášení o otázce politického postavení Tibetu. Hádaly, že Dalajláma možná změní svou koncepci o nezávislosti Tibetu, o které stále hlásal. V této souvislosti mluvčí tiskové kanceláře čínské Státní rady dávno už objasnil politiku ústřední vlády Čínské lidové republiky vůči Dalajlámovi.

Mluvčí Státní rady 5. listopadu 1998 v interview konstatoval, že čínská ústřední vláda znovu a znovu prohlásila, že její zásadní stanovisko v otázce kontaktů a jednání s Dalajlámou je důsledné a jasné. Kontakty a jednání mezi ústřední vládou a Dalajlámou patří k vnitřním záležitostem Číny. Existuje kanál kontaktů mezi nimi, který je plynulý. Dalajláma pomocí otázky svých kontaktů a jednání s ústřední vládou provádí na mezinárodní aréně propagandu o nezávislosti Tibetu a vyvíjí vliv na veřejné mínění, což může ukazovat jenom, že nemá upřímnost kontaktovat s ústřední vládou.

Mluvčí tiskové kanceláře Státní rady dále zdůraznil, že otázka nezávislosti Tibetu je v podstatě následkem minulé imperialistické okupace Číny. V současné době, některé mezinárodní protičínské síly se snaží vyvužívat otázky Dalajlámy k vyvíjení nátlaku na čínskou vládu, jejich cíl je naprosto jasný.

Podle zápisů v archívech, od 13. století našeho letopočtu všechny čínské ústřední vlády stále uplatňovaly nad Tibetem v západní Číně účinnou svrchovanou správu včetně umístění ozbrojených sil, jmenování místních funkcionářů, ratifikace nástupců důležitých živých buddhů, sčítání populace a další. Až do poloviny 19. století našeho letopočtu nebyla žádná tzv. otázka nezávislosti Tibetu.

Od konce 19. století do začátku 20. století britští kolonialisté dvakrát rozpoutali ozbrojenou agresi proti čínskému Tibetu, proti které tibetský národ statečně bojoval. Potom britšití kolonialisté změnili svou taktiku, z Tibeťanů na horní vrstvě společnosti pěstovali probritské síly a ponoukali činnost namířenou na realizaci tzv. nezávislosti Tibetu. To bylo příčinou vzniku otázky nezávislosti Tibetu.

Po založení Čínské lidové republiky, tedy v roce 1951, Tibet byl mírově osvobozen. V roce 1959 tibetská šlechta rozpoutala ozbrojenou vzpouru. Poté, co ústřední vláda vzpouru vyrovnala, Dalajláma a další osobnosti utékli do zahraničí. Potom Komunistická strana Číny vedla tibetské obyvatele k likvidaci feudálního nevolnictví, které bylo charakterizované spojením administrativy s náboženstvím, a osvobodila milióny nevolníků a otroků, kteří představovali 95% tibetské populace v danné době. V roce 1965 bylo založena Tibetská autonomní oblast. Současně s tím Dalajláma a další tibetští emigranti za podpoory zahraničních sil utvořili nezákonnou tzv. emigrační tibetskou vládu a bez ohledu na fakta mnoho krát hlásali, že Tibet byl stále nezávislý stát.

Mluvčí čínské Státní rady vážně prohlásil, že ústřední vláda neuznává zmíněnou emigrační vládu v čele s Dalajlámou. Dalajláma se musí opravdu zřeknout stanoviska k vyhlášení nezávislosti Tibetu, zastavit činnost namířenou na rozštěpení vlasti, otevřeně uznávat Tibet jako neoddělitelnou součást Číny, uznávat Tchaj-wan jako jednu z čínských provincií a vládu Čínské lidové republiky jako jedinou zákonnou vládu, reprezentující celou Čínu.