V březnu r. 1999 byla v Pekingu uspořádána výstava, nazvaná Skvost sněhové vysočiny – kultura čínského Tibetu. Byla to velkolepou výstavou o Tibetu. Vzácnými historickými archívy a starožitnostmi dokázala, že Tibet je odjakživa neoddělitelnou součastí Číny.

Tehdejší místopředseda vlády Tibetské autonomní oblasti pan Laba Pingcuo byl jeden z organizátorů výstavy, zároveň i vědec na tibetskou problematiku. Ve výstavní síni našemu korespondentovi řekl, že vztahy mezi Tibetem a čínským vnitrozemím prošly dlouhým procesem a byly čím dále tím těsnější.

Pan Laba Pingcuo vysvětlil, že mezi exponáty výstavy je mnoho archívů a razidek z čínské dynastie Yuan, tedy ze 13. století. Tyto exponáty odrážejí, jak tehdejší ústřední vláda Číny spravovala Tibet. Odrážejí také výměnu mezi Hany, příslušníky hlavní čínské národnosti, a Tibeťany, i jejich výměnu s ostátními čínskými národnostmi. Vztahy mezi nimi byly blízké jako mezi bratry jedné rodiny.

Ve výstavní síni expozice historických archívů byl originál oznámení úředníka správy dynastie Yuan v tibetském Ding Shan Lu. Oznámení ukazuje, že už před 600 až 700 lety čínská ústřední vláda akretitovala administrativní orgán v Tibetu.

Před archívem z dynastie Qing (Čching), který byl vypracován v 17. století, pracovník čínské Státní správy pro archívy pan Wang Guowu řekl:

„To jsou stanovy o spravování Tibetu, které ratifikoval císař Qian Long (Čchien Lung) z dynastie Qing v roce 1793. tyto stanovy podrobně stanovují způsoby určení nástupců Dalajlámy a Pančenlámy, postavení a působnost ministra ústřední vlády, akreditovaného v Tibetu, řád, který místní úředníci museli dodržovat, hranice, umístění vojsk dynastie Qing v Tibetu, způsob a princip vyjednávání se zahraničím, finanční a obchodní systém a náboženskou činnost. Tento dokument představuje poměrně dokonalý zákon spravování Tibetu. Platnost těchto stanov v Tibetu potrvala po uplynulých více než 200 letech až do roku 1959.

24. října 1951 Dalajláma zaslal ústřední vládě a předsedě ČLR Mao Cetungovi telegram, v němž vyjádřil podporu 17bodové dohody o mírovém osvobození Tibetu. Pan Wang Guowu před originálem tohoto telegramu vysvětlil, že Dalajláma v telegramu objasnil tříbodobé stanovisko, tj. za prvé, uznává tibetskou vládu jako jednu z čínských místních vlád; za druhé, podporuje vedení předsedy Mao Cetunga a čínské ústřední vlády; za třetí, vyžene imperialistické síly z Tibetu a uhájí jednotu území a suverenity Číny. Ale je škoda, že současná jednání Dalajlámy je naprosto v rozporu s jeho původním záměrem.

Na expozici starožitností byla zlatá kniha, kterou císař Dao Guang z dynastie Qing před více než stem let dal 11. Dalajlámovi. Její text je napsán písmeny čtyř čínských národností, tedy hansky, mandžousky, mongolsky a tibetsky, a potvrzuje jmenování 11. Dalajlámy. To dokazuje, že tehdejší Pačenláma a Dalajláma by uplatnili svou kompetenci jen po oficiálním jmenování ústřední vlády Číny.

Na této expozici byla malba, která upoutávala pozornost mnoha návštěvníků.

Pracovník čínského Státního úřadu pro pamětihodnosti a starožitnosti Chen Yu vysvětlil, že v roce 1954 14. Dalajláma, který je nyní jako emigrant v zahraničí, tuto malbu daroval předsedě Mao Cetungovi. Malba líčí to, že po mírovém osvobození Tibetu zdejší obyvatelé dostali mnoho výhod, příslušníci Čínské lidové osvobozenecké armády spolu s Tibeťany vyhnali imperialisty atd. Zejména je důležité to, že na pozlaceném rámci malby jsou tibetsky a hansky napsána slova, která zní takto: Drahý a milovaný předsedo Mao Cetungu, navždy budu jít za vami, budovat nový Tibet a velikou vlast. Je zřejmé, že tehdy Dalajláma také uznal Čínu jako svou vlast.