V okrese Dang Xiong, více než sto km severně od tibetského metropole Lhasy, je asi 30 tisíc obyvatel. 53letá Najie Zhuoga je doktorka v této oblasti. Paní řekla, že má zájem jenom o to, jak pomáhá Tibeťankám, aby bezpečně porodily děti, a jak se rychle sbohadli Tibeťané. Pokud jde o otázku nezávislosti Tibetu, řekla, že to kdysi slyšela, ale už nechce slyšet znovu. Dále uvedla:

„Nezávislost Tibetu nejde. Málokteří se za nezávislost staví, ale se jim vůbec nepodaří. Po demokratické reformě v Tibetu v roce 1959 pod vedením předsedy Mao Cetunga byli Tibeťané osvobozeni. Náš život se potom velice zlepšil. Rozkolnictví se málokterým lidem nepovede."

Najie Zhuoga řekla, že okres Dang Xiong patřil k chudším pastvinářským oblastem. Kvůli jeho nadmořské výšce, tedy 4300 m, tady se nepěstují zeleniny. V minulosti pastevci v této oblasti skoro nikdy neochutnali zeleniny. Nyní se zlepšil doprovní stav a styky mezi okresem Dang Xiong a ostatními oblastmi se zintenzivňují, proto pastevci mohou jíst čerstvé zeleniny i v zimě.

Starý pan Han Xiujun, kterému 80 let, osidlil v Lhase v roce 1941. Je příslušník národnosti Han, jeho manželka je Tibeťanka. Pan Han Xiujun řekl, že si už zvykl život v Tibetu. Bydlí na ulici Ba Kuo. On a jeho manželka svýma očima poznali nepokoje, ke kterým došlo v Lhase v roce 1987 a 1988. řekl, že tehdy mnoho lámů a mnišek se dalo do průvodu. Někteří lidé přitom zapálili obchody, oloupili zboží a nebo krádli další věci. Obyvatelé byli tím zneklidněni a dostali se do paniky. Teď to už minulo a lidé žijí beze starosti. Pan Han řekl:

„Nezávislost Tibetu chce jenom málo lidí, tedy asi 5% tibetské populace. Většina lidé si přeje rozvoj a zmohutnění Tibetu. V minulosti v Tibetu nebylo ani jízdní kolo, teď však každá rodina v Lhase má televizor. Lidé tvrdí, že nezávislost Tibetu není možná."

Paní Yangjin funkovala jako předsedkyně Federace žen Tibetské autonomní oblasti. Je jí 63 let. V březnu 1996 se v Ženevě zúčastnila 52. mezinárodní konference o lidských právech. Řekla, že při kontaktech s cizinci zjistila, že tito lidé, kteří se staví za nezávislost Tibetu, opravdu dobře neznají obrovskou změnu, ke které došlo v posledních letech v Tibetu, a neví, oč skutečně má tibetský národ zájem.

Paní Yangjin řekla: „Bez vlasti by nebyl dnešek tibetského lidu. Náš život se značně zlepšil. Mnoho rodin má svoji automobily, traktory a pokročilá výrobní nářadí. Některé z nich mají dva až tři autobusů či nákladní auta a zabývají se přepravou cestujících nebo zboží pro jiné. V minulosti to se ani nedalo představit si."