Milí přátelé, indický kameraman Sawant natočil v roce 1997 řadu dokumentárních filmů o Tibetu. Dále vás seznámíme s jeho komentářem v jednom z nich o životě a práci Tibeťanů. Na začátku filmu pan Sawant komentoval:

Letiště Gong Ga v Lhase, hlavním městě Tibetu, je docela moderní a je znakem pokroku Tibetu. Tady startují a přistávají letadla Pohein 767. Let z Lhasy do Pekingu přes Xi An, hlavní město provincie Shan Xi, nebo Cheng Du, hlavní město provincie Si Chuan, trvá 5 hodin a celá cesta je velmi pohodlná.

Kvůli vysokým horám dosud v Tibetu není železnice. (poznámka překladatele: Nyní probíhá stavba železnice z provincie Qing Hai do Tibetu, která bude dokončena maximálně za jeden rok) Většina cestujících vybrala autobusy díky lacinějšímu jízdnému. Silnice vedoucí z Cheng Du v jihozápadní Číně do Lhasy je 2418 kilometrů dlouhá a na ní je čílý ruch. Kromě toho silnice spojující Tibet se západočínskou provincií Qing Hai také oživila náhorní plošinu Qinghai – Tibetu.

Dále pan Sawant komentoval: Život na venkově v Tibetu je skromný. Stejně jako na venkově v mnoha zemích na světě tibetští rolníci a pastevci ve výrobě hlavně záleží na nebi. Zavlažují půdu déštěm a vodou z řeky. Největší řekou v Tibetu je řeka Ya Lu Zang Bu, která teče po Tibetu 2057 km a pak do Indie.

V Tibetu je celkem 20malých či velkých řek. Mezi nimi je zejména řeka Jin Sha (Ťin-ša), řeka Nu Jiang (Nu-ťiang), řeka Lan Cang, Indická řeka a řeka Bu La Ma Pu Te La (Pu-la-ma-pchu-tch´-la). Sněhová voda z hor a tekoucích řek zavlažuje zelená pole, proto jaci a další živočiši mají dostatečné krmivo. Z mléka jaků se dá vyrábět jogurt, maslo a tvaroch, které jsou Tibeťanům velmi hutné.

Sice v dnešním Tibetu už jsou továrny na mlečné výrobky pomocí strojů, ale rolníci a pastevci stále pevně věří, že jenom to, které bylo vyrobeno tradiční technologií a rukama, je pak nejlepší. Šikovní pastevci nejen vyrábějí hutné mlačné výrobky, teké pletou krásné koberce, které vyjadřují jejich touhu po ještě hezčím životě. Na předměstí Lhasy je malá továrna, která se nazývá Kobercovou továrnou Yia Dong. Tady pracují samí mladí Tibeťané. Dělníci nejprvé pozorně dělají na papíře navrhářskou práci, tedy malují vzory, potom podle těchto vzorů seriozně pletou koberce. Po určitém výrobním procesu se objevily na korercích různé obrázky, které jsou velmi živé a obdivuhodné.

V místě, kde je 5000 vysoké nad mořem, potkal jsem jednoho pastevce, tj. můj přítel Zacuo. Kvůli jazykové bariéře jsme se spřátelili nesnědně. Pan Zacuo je ženatý a má 4 děti. Čína od 70. let začala prosazovat plánované rodičovství, to znamená, že jedni manželé mají jenom jedno dítě. Ale je zřejmé, že ústřední čínská vláda uvolnila tuto politiku vůči Tibetu a rodičovství není tady omezené. Jako většina pastevců pan Zacuo rád bydlí v jurtě a kočuje. Slovo Pu tibetsky znamená půdu. Všechny půdy v Tibetu jsou pro pastevce rodinou.