Svátek čistoty a jasu, čínsky „čching-ming-ťie",, je pro Číňany velmi důležitý. Slaví se počátkem dubna, je výrazem úcty k předkům. Charakteristické pro tento svátek je čištění hrobů a obětování předkům, proto se také někdy mluví o tomto dni jako o Svátku zametání hrobů. V minulosti se slavil třetího dne třetího lunárního měsíce a byl spojován s oslavou příchodu jara a probouzením přírody.

Den před tímto svátkem je označován jako „den studeného jídla". Podle legendy je věnován památce vzdělance jménem Jie Zitui, který byl svému vládci v nepříznivých dobách vyhnanství oddán natolik, že si neváhal uříznout kus vlastního stehna, aby jej zachránil před vyhladověním. Po návratu k moci jej panovník povolal do úřednické služby, ale Jie Zitui ji odmítl nastoupit a ukryl se v horách. Vládce rozkázal horu zapálit, aby jej vystrnadil z úkrytu. Jie Zitui ale zůstal věrný svým zásadám a raději zvolil smrt v plamenech. Na znamení respektu k morální integritě vzdělance prohlásil panovník den jeho smrti za „den studeného jídla", kdy lidé nesměli rozdělávat oheň dokonce ani za účelem vaření. Protože oba svátky připadají na stejné období, postupem doby splynuly v jeden svátek.

Ve staré Číně nebyly zřizovány hřbitovy, lidé pohřbívali své mrtvé do malých mohyl na polích či ve skalách. Při oslavách svátku se celá rodina vypraví k mohyle, aby tu poklidila hrob svých předků, obětovala jídlo a zapálila vonné tyčinky a kadidlo na projev úcty. Tato jarní slavnost vyjadřuje úzký vztah, který v rodině existuje mezi jejími žijícími členy a mrtvými. Vzpomínky na předky posilují rodinnou kontinuitu a trvání a žijící členové rodiny mají díky obětem, které provádějí, zajištěno požehnání od svých předků.

Celá rodina se v čase svátku vypraví společně na místo, kde jsou pochováni mrtví předci. Tyto hroby a mohyly jsou většinou někde poblíž města, ale nikdy přímo ve městě. Nejlepší poloha pro hrob je na horách či v kopcích. Když se dorazí na místo, rozprostře hlava rodiny pokrývky, na které usednou mužští členové a ženy se pustí do práce. Vyzdobí hroby květinami a rozdělají oheň, na kterém pak budou připravovat pokrmy pro oběť předkům. Dříve s sebou velké rodiny brávali i pomocníky, jež měli za úkol vykonat tu hrubější práci jako nasbírat dříví na oheň a nanosit vodu. Ženy většinou nejprve uvaří trochu čaje a podávají ho mužům, pak se pustí do mytí a krájení zeleniny a masa. Když mají vše přichystané, úhledně to uspořádají před hlavním hrobem či hroby, kde jsou pohřbeni předkové hlavy rodiny, většinou se jedná o jeho rodiče. Muž pak vezme hořící kadidlo a víno a obřadně je obětuje před hrobem. Pak devětkrát poklekne a pokaždé se ukloní tak, až se dotkne hlavou země. Po této oběti jsou spáleny papírové peníze a jsou-li přítomni ještě další muži, vykonají stejný rituál jako otec. Po mužích obětují ženy a jednodušší obětní rituály se pak vykonají i u dalších zemřelých členů rodiny.

Jídel, která se při tomto svátku obětovala je celá řada, vhodné bylo přinést maso z tří druhů obětních zvířat, tedy nějakou drůbež, vepřové a skopové či jehněčí. Pokud se stalo to, že se rodina nemohla k hrobům svých předků dostavit, bylo možné provést tento obřad na nejbližším rozcestí, vždy se ale muselo dát duchům zemřelých vědět, že se na ně nezapomnělo. Věřící lidé si v tento den objednávali buddhistické obřady, protože právě buddhističtí mnichové se v Číně často starali o pohřby, duše zemřelých a posmrtný život. Lidské příbytky se v tento den zdobí zelenými větvičkami, což vyjadřuje přání, aby v domě zůstalo jaro. Ženy si vplétají zelené vrbové větvičky do vlasů, protože chtějí být dlouho mladé a krásné, a děti se baví pouštěním draků.

Většina hřbitovů se nachází v kopcích na okraji měst a lidé tak často spojují návštěvu hrobů s výletem do přírody a piknikem. Typické pro tyto dny jsou mimo jiné i nekonečné zácpy na silnicích.