Americký poslanec Franka Wolfa napsal v roce 1997 článek o Tibetu. Na to reagovali v dané době čínští odborníci na tibetskou problematiku Danzhu Angben a Li Guoqing. Spoustou faktů vyvrátili tvrzení tohoto Američana o této čínské oblasti. Tibeťan Danzhu Angben byl tehdy zástupce ředitele čínské Ústřední univerzity národnostních menšin a po dlouhou dobu se zabýval výzkumem tibetské kultury a náboženství. Poukázal na to, že se tak zvaný zápis Franka Wolfa z Tibetu neodráží zdejší skutečnost.

Řekl, že Wolf tvrdil, že tibetský lid nemá svobodu náboženského vyznání. Fakt je ale naopak. Od začátku 80. let stát každý rok uvolnil velké množství finančních částek i zlata, stříbra a valcovaných materiálů drahých kovů na rekonstrukci a ochranu náboženských prostorů v Tibetu. Až do září roku 1996 stát na to poukázal celkem 300 milionů čínských jüanů. Rozsáhlá rekonstrukce paláci Potala potrvala déle než 5 let, za což stát utratil 55 milionů čínských jüanů. Nyní je v celém Tibetu více než 1700 prostorů pro náboženskou činnost, kde je přes 46 tisíc mnichů a mnišek. Skoro každá rodina tibetských věřících má oltář a každý rok průměrně přes jeden milion věřících přichází z různých koutů Tibetu do Lhasy k modlitbě. Je všude v Tibetu vidět věřící, kteří se účastní náboženské činnosti. V klášteře Da Zhao Si a dalších klášterech je plné věřících, kteří si poklekají před oltářmi. Každý rok několik deseti tisíc zahraničních turistů a několik deseti delegací cizích novinářů navštěvuje Tibet, kde zmíněné scény vidí všude tam, kam se zastavují. Pan Wolf však neviděl pro oči.

Danzhu Angben dále uvedl: Frank Wolf tvrdil, že prý Tibeťané žijí velmi trpky a nemají svobodu a práva, velký počet příslušníků národnosti Han přistěhoval do Tibetu a přesáhl počet Tibeťanů. To je stoprocentní lež. Je všem známo, v období Dalajlámovy nadvlády se v Tibetu provádělo feidální nevolnictví, které bylo charakterizováno spojením administrativy s náboženstvím. Tehdy široké řady tibetských nevolníků opravdu žily v tragickém stavu, který se nedá popisovat ani slovy. Současně s převracením feudálního nevolnictví a rychlým rozvojem společnosti i ekonomiky po mírovém osvobození Tibetu se převratně změnil život tibetského lidu. Uveďme příklad. Průměrná délka života Tibeťanů ve starém Tibetu byla jenom 36 let a nyní ( v roce 1997 ) se zvýšila na 65 let. Danzhu Angben dále konstatoval, že Frank Wolf ve svém článku neukázal žádný konkrétní údaj, který by dokázal, že počet příslušníků národnosti Han v Tibetu přesáhl počet Tibeťanů. Fakt však je, že více než 95% tibetské populace představují Tibeťané a jenom 3% Hanové. Počet Tibeťanů se rychle zvýšil z jednoho milionu v roce 1953 na 2 miliony 400 tisíc v roce 1996 a v posledních letech růst tohoto počtu je stále rychlejší než ve vnitrozemí Číny.

Ve zmínce o tvrzení Franka Wolfa o tom, že prý Čína prosazuje vůči Tibetu politiku kulturní záhuby, zástupce generálního komisáře Čínského centra pro studium Tibetu pan Li Guoqing řekl, že Čína věnuje velkou pozornost ochraně tibetské národní kultury. Podle zákona a ustanovení Číny tibetština je jedním z úředních jazyků v celém Tibetu a také hlavním vyučovacím předmětem v různých tibetských školách. V celé Číně je více než 50 speciálních orgánů pro studium Tibetu, kde pracuje více než 2000 lidí. Mezi nimi je asi 240 výzkumníků na úrovni docenta či profesora a 85% představují Tibeťané. V posledních letech byl dokončeno 300 výzkumných témat v této oblasti, bylo a brzo bude vydáno více než 400 díl o Tibetu a bylo uspořádáno přes 60 celostátních či mezinárodních seminářů o tibetské historii, jazyku, náboženství a dalších, kterých se zúčastnilo přes 3000 domácích i zahraničních odborníků na tibetskou problematiku. V současné době je v Tibetské autonomní oblasti asi 30 uměleckých souborů tibetských písní a tanců, Tibetské opery atd., které mají 5000 učinkujících, z nichž 90% představují Tibeťané. Každý rok několik tibetských souborů písní a tanců odjelo na zájezd do zahraničí, jeden z nich vloni ( v roce 1996 ) úspěšně navštívil řadu evropských zemí. Proto tvrzení Franka Wolfa o záhubě tibetské kultury naprosto neodpovídá skutečnosti.