Průměrná nadmořská výška tibetského kraje Na Qu činí asi 5000 m. Tady je široširá step a modré nebe, které až lidi opájí. Oblast Na Qu je domovem vzácných divokých zvířat. Stáda tibetských antilop a divokých jaků často přebíhají přes step a tuto krajinu oživují. Jak bylo oznámeno, k ochraně tamějších divokých zvířat ústřední vláda uvolnila několik milionů čínských jüanů na založení přírodní rezervace, která se stala největší náhorní zoologickou záhradou vzácných zvířat na světě.

Rozloha kraje Na Qu činí 40 kilometrů čtverečních. Jeho hlavní město Na Qu, které je 340 km od Lhasy, hlavního města Tibetské autonomní oblasti, představuje nové město na stepi. Tady jsou široké ulice, patrové budovy, hotely, divadla a obchodní domy. Před 50 lety město Na Qu bylo jenom městečkem, jehož rozloha nepřesáhla jeden čtvereční kilometr a populace 500 lidí. Tehdy bylo hospodářsky uzavřené a zaostalé. Po zahájení čínských reforem a otevírání se světu v roce 1979 čím dále tím více turistů a obchodníků přicházejí do kraje Na Qu, čímž se zvyšuje počet hotelů, restaurací a zábavních zařízení. Zdejší hotely jsou tibetsky charakterizovány, ale s moderními zařízeními, a dají se svornat s hotely ve vnitrozemí.

V tomto kraji je bohatý zdroj podzemního tepla. V městě Na Qu byl vybudován plynovod podzemního tepla a v zimě ve všech bytech se topí touto energií.

V současné době se uskutečnila telefonizace všech 10 okresů v kraji Na Qu. Pastevci dnes mohou zavolat do míst, která jsou např. několik tisíc kilometrů od svého domova, což je pro obyvatele žijící na stepi v severní části Střechu světa velké štěstí.

V kraji Na Qu, který se v minulosti nazýval oblastí bez lidských stopů, počet obyvaatel teď přesáhl 400 tisíc. Je pozoruhodné, že pastevci se rozloučili s kočovským životem a osídleli v osadách. Výstavba a používání pastvin jsou pod jednotnou správou. Na dnešní stepi byly jurty nahrazeny novými domky. V bytech pastevců je vidět moderní elektrické spotřebiče i další životní předměty. V odlehlejších oblastech tohoto kraje jsou vodní elektrárny. Na řece Shen Za Zang Bu, která je 32 km od města Na Qu, byla dokončena vodní elektrárna s kapacitou 1500 kilowattů. Jde o položku pomoci východočínské provincie Zhe Jiang Tibetské autonomní oblasti. Po její dokončení definitivně skončila historie bez elektřiny v této oblasti.

V tomto kraji je mnoho sirotků, kteří ztrátili rodiče při nebývalé sněžné vánici. Po této pohromě vláda hned založila pro ně sirotčinec. Pracovnice sirotčince pečlivě starají o ně jako o své děti, takže sirotci zase dostali milovanou rodinu. Na začátku děti nazývaly tyto pracovnice „teta", potom už „maminka". Naquská vláda vypracovala dlouhodobý plán na jejich výchovu s cílem pěstovat z nich talenty prospěšné výstavbě Tibetu.

Sirotci také dostali pomoc od různých koutů země. Jedna pekingská firma, která nechce prozradit svý název, každý rok zasílá sirotčincu jeden milion čínských jüanů až do dnes.