V tibetské písni „Chuang Du, můj domov" se zpívá: „Chang Du, můj domov, kolem dokola jsou hory, voda hučí. Starobylé město je krásné a bohaté. Skvost na náhorní plošině všechny přitahuje. Já tě miluji, Chang Du. Já tě miluji, domovu."

Kraj Chang Du se nachází ve východním Tibetu. Jeho celková rozloha činí asi 300 tisíc kilometrů čtverečních a hlavní město je Chang Du. Chang Du tibetsky znamená branu obou řek, protože řeka Za Qu a řeka Ang Qu tady vyústily do řeky Lan Cang Jiang.

Geografické prostředí a klimatické podmínky Tibetu jsou velmi složité, proto se Tibet v minulosti nazýval oblastí zákazu letu. V roce 1956 tento zákaz byl překonán a byla otevřena první letecká linka z Lhasy, hlavního města Tibetské autnomní oblasti, do jiné čínské provincie. A obyvatelé v městě Chang Du jsou dnes velmi hrdí tím, že se jim vyplnil mnohaletý sen – v dubnu r. 1995 letiště Bang Da v tomto městě bylo oficiálně dáno do provozu. Toto letiště je 4300 m vysoké nad mořem a je vybaveno moderními zařízeními a přistroji.

Vedení kraje Chang Du považuje rozvoj venkovských podniků za těžiště hospodářské práce, což urychluje sbohadnutí rolníků a pastevců. Náš korespondent navštívil vesnici Ding Qing v pastvinářské oblasti. Viděl tady několik malých venkovských závodů. Z nich byl závod na výrobu vlny, v němž pracuje trochu více než 30 dělníků. Závod je sice malý, jeho výrobky však jdou na odbyt. Ředitelka Qu Zhen řekla, že ziskávají informace o trhu a poptávku zákazníků často z televize. Všechny usedlosti této vesnice koupily televizory, proto vesnice Ding Qing se nazývá „vesnicí letevizorů". Tamní televizní programy obsahují nejen aktuality, ale také tradiční Tibetskou operu.

Ve zmínce o změně kraje Chang Du, obyvatelé by jednoznačně řekli, že právě rozvoj školství popohnal hospodářství.

Po osvobození Chang Du v říjnu 1950 se jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády především věnovaly výstavbě silnicí a rozvoji škoství. V lednu 1951 byla tady založena první státní základní škola v Tibetu, tedy Changduská škola. Dosud z této školy absolvovalo téměř 10 tisíc žáků, z nichž se mnoho stalo páteřními pracovníky ve výstavbě Tibetu a dokonce i vedoucími funkcionáři nejen na úrovni kraje, ale také na úrovni provincie. Nyní v celém kraji je více než 600 různých škol s více než 30 tisíci žáků a studentů. Stát uvolnil velký počet finančních částek na školství v této oblasti, zejména na školství národnostních menšin. Početní vzdělaní obyvatelé představují hnací sílu pro rozvoj hospodářství.