V roce 1999 se korespondent Čínského rozhlasu pro zahraničí seznámil při cestě po Tibetu s panem Lalu Ciwangduojie, kterému bylo tehdy 85 let. Tento starý Tibeťan dělal hluboký dojem u korespondenta, který si ho dosud dobře pamatuje.

Pan Lalu Ciwangduojie spolu s manželkou bydlel v dvoupatrovém domku. Jeho domek se nacházel severně od paláce potala v Lhase, hlavním městě Tibetské autonomní oblasti. Okna a dveře s čajovou barvou, květiny u oken, zelené plochy, ovocné stromy na dvoře a černý psíček, který se točil kolem člověka, činily na návštěvníka dojem klidu a mírnosti. Asi každý si těžce mohl představit, že před více než 40 lety byl pan Lalu jeden z nejdůležitějších úředníků v tibetské vládě. Vlastnil přes 20 statků a více než 5000 otroků.

Z návštěvy korespondenta měl pan Lalu velkou radost. Při hovoru s korespondentem otevřeně řekl, že sice ztratil původní privilegia, žije však lépe než v minulosti. Řekl:

„Možná mým slovům nevěříte, ale je to skutečnost. V minulosti jsem byl pán statku. Každý rok jsem musel sem tám jet pro najemné. Měl jsem také obavu, že lidé by mě oloupili o majetek. Proto tehdy jsem žil pod jakýmsi nátlekem. Teď takové utrpení skončilo. Stačí, když jenom chodím do pracoviště a každý měsíc vybírám ze zaměstnavatele mzdu. Mám dostatečnou výživu, ošacení a další potřebné předměty a děti už jsou zaměstnány. Nemám žádnou starost. Můj život je velmi šťastný."

Pan Lalu pocházel ze známého tibetského šlechtického rodu. Z tohoto rodu také pocházel 8. a 12. Dalajláma. V 50. letech byli 3 z 4 synů pana Lalu určeni jako nástupci živých buddhů.

Pan Lalu řekl, že po mírovém osvobození Tibetu v roce 1951 zůstával dále jako jednou z největších tibetských vrchností a jedním z nejdůležitějších úředníků místní vlády. Ústřední vedoucí představitelé tehdy navštívili Tibet a přesvědčili ho o vlastenectví a nutnosti boje proti imperialismu. S nimi si vyměnil názory velmi rád, pozval je k návštěvě svého statku a navázal s nimi dobré vztahy.

Ale situace se vyvíjela proti jeho vůli. V březnu 1959 došlo v Lhase k rebelii. Před tím pan Lalu jako důležitý úředník tehdejší místní vlády byl zosnovateli rebelie jmenován vrchním velitelem tibetské armády, zodpovědným za velení vzpoury v celém Tibetu.

Pan Lalu vzpomínal, že to neudělal dobrovolně a považoval rebelii za náraz vejce na kámen. Ale nedal se nic dělat.

Pohlavár reberie si potom všiml, že pan Lalu k vzpouře nezaujímá aktivní postoj, proto pochypoval, že se stojí na straně příslušníků národnosti Han. Proto ho uvolnil z funkce hned po jednom dne. Potom fakta dokázala, že rebelie nezískala podporu od obyvatel a byla brzo potlačena.